Po roce se naše fotbalové Áčko opět dostalo do vyřazovacích bojů. Postoupili jsme ze čtvrtého místa základní skupiny a los byl pro nás příznivý. Minimálně dva ze tří soupeřů v naší skupině byli hratelní. Co víc, dal se určitě uhrát dobrý výsledek. Případné dvě výhry za určité konstelace hvězd nám zaručovaly postup do semifinále. Ale ať už si kdokoliv maloval budoucnost jak chtěl, vše dopadlo naprosto jinak…
Ve středu 21. 11. jsme tedy nastoupili proti týmu Vyskočina jen se třemi absentujícími. První poločas se dal popsat termínem “világoš”, když jsme si po šesti obdržených brankách brali time-out. Do poločasu jsme i tak stihli inkasovat ještě jednou.
Druhá půle přinesla částečné zlepšení. Zpřesnili jsme přihrávky, zlepšili jsme obranu, přestali jsme dělat školácké chyby a úspěch se dostavil – dvě branky vsítil bojovník Filippo a jednu dal Aleš. Soupeř kontroval stejnou mírou, a tak zápas skončil nelichotivým skóre 3:10.
Další den, ve čtvrtek, byl na programu další zápas. Proti týmu WCK jsme si chtěli vylepšit náladu, nicméně docházka se zhoršila – chybělo pět hráčů. Průběh zápasu už byl veselejší, než ten předchozí. Sice jsme od raných chvil prohrávali 0:1, a poté 1:3, ale po půli jsme se zvedli, a akcemi, které už začaly připomínat náš tým ze začátku sezony, jsme vyrovnali, a pak nám dokonce Aleš vstřelil vedení v zápasu na 4:3. Nicméně se projevila únava a nekoncentrovanost, za kterou jsme draze zaplatili – zápas skončil 4:6 v náš neprospěch, a šance na postup zmizely jako pára nad hrncem. V zápase skórovali jednou Aleš a Otík a dvakrát Zajda.
Poslední zápas jsme odehráli v pondělí 26. 11. proti FC Peňarol. Oběma týmům už o nic nešlo, o čemž svědčila i docházka – celou dobu se hrálo 4+1 na obou stranách. Chtěli jsme si alespoň pořádně zatrénovat, nicméně i to nám soupeři pořádně znechutili. Když už jsme po první půli drželi těsný výsledek 3:4, kdy se trefil Aleš, Zajda a David, tak druhá půle opět znamenala peklo. Výsledek 3:10 mluví za vše.
Nutno podotknout, že se nám poslední čtyři zápasy (z toho jeden ještě ve skupině) nepovedly, a každý by se měl zamyslet proč. Nedostatečná morálka a nasazení při zápase je možnou odpovědí. Docházka, ať už byla jakákoliv, by mohla hrát svou roli, nicméně nelze někoho vinit, že onemocněl, nebo se zranil. V kádru je 12 hráčů a když se zraní jen tři, je zaděláno na průser.
Pokud bychom i nadále chtěli ukazovat, že něco uhrajeme, a hlavně, že umíme hrát fotbal, tak bychom měli herní projev z posledních zápasů zlepšit o 100%. Já osobně doufám, že se nám to podaří, a že si něco z těchto výprasků vezmeme, a budeme příště psychicky silnější a připravenější. Sport je totiž hlavně o psychické pohodě, která nám určitě scházela. Spousta chyb, nedůslednosti a nesoustředěnosti v obranné fázi a při rozehrávce je toho konec konců důkazem.
Zároveň bych ještě rád zmínil, že začlenění nových hráčů, především pak prváků Milana “Otíka” Leciána a Michala “Zajdy” Zajíčka a kmeta Milana “výpitka” Holce proběhlo velice dobře, chlapci se rychle chytili svých povinností a určitě si vydobyli své místo v týmu. Tímto bych je rád pochválil, a doufám, že nám tu další sezonu, doufejme, že podařenější, vydrží.
Žalud
0 komentářů