Trblblblblb – Vyskočina 4-10

Další utkání odehrál tým Trblblblblb 12.3. proti borcům z Vyskočiny. Bohužel místo umělé trávy to byl spíš fotbal na umělém ledě, což mělo velký vliv na celé utkání. Sestava dostála několika změn, když kvůli zdravotním, školním a v posledním případě, ani nevíme jakým problémům, jsme se sešli v sestavě: Jan Crha, Martin Cuhra, Vojtěch Cvrček, Josef Florián, Jan Hřib, Jiří Kafka, Ondřej Kollert a Marek Urban. Zápas se zpočátku odvíjel z obou stran velmi opatrně, každá druhá akce končila v zámezí, jelikož se nikomu moc nechtělo po ledě utíkat. První gól ale jakoby otevřel stavidla. Byla to tvrdá pumelice, která se otřela o břevno, chtělo by se říct, ale pravdou je, že jsme k němu přišli jako slepí k houslím. Místo tvrdé pumelice šlo o velice nepřesný centr, jelikož Vojtovi ujela levá brusle a míč sotva trefil, jenže stejně tak brusle ujely i brankáři a když se zvedal tak si tam míč hodil sám. Málokdo po tomto komickém kousku však očekával, že se nabité hlediště dočká ještě větší perličky na závěr. Nicméně pojďme popořadě. Za pár minutek už byl stav 1:1. Druhý zásah si pak připsal zase Vojta, který využil velké chyby obrany a přečíslení 3 na brankáře přetavil ve skóre 2:1. Hned jsme si říkali, že není kam spěchat, takže jsem gól dostali až za minutu. Ještě jednou se nám podařilo vést, když Honza Crha krásnou střelou nedal soupeři šanci. Nyní jsme však gól dostali už po 20 sekundách a na lavičku jsme tak šli za stavu 3:3. Druhá půlka už však byla galapředstavením jen jednoho týmu, bohužel nás to však nebylo. Soupeř si začal dávat rychlé krátké přihrávky ala Barcelona a my jsme spíš krasobruslili v rytmu rychlého kvapíku. S míčem se nejvíckrát potkal Martin Cuhra, když ho lovil ze sítě. Je pravdou, že i nám se občas podařilo zakombinoval, ale efektivita z první půle přešla na kopačky soupeřů. V nadějných pozicích postupně selhali snad všichni. Mezitím se však povážlivě navyšovalo skóre na straně soupeře, za stavu 3:9 se blískl trefou i Honza Hřib a stanovil tak skore na 4:9. Ovšem po tom přišel na scénu ještě Martin „ala borec na konec“. Z nepochopitelného důvodu se rozhodl střelu, která šla o dva metry mimo, volejbalově uklidit do vlastní brány, což se mu za aplausu všech přítomných podařilo a tak jsme nakonec prohráli 4:10.

by Vojta Cvrček

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář