La Tralalalala vs. Antidepresivní rybičky- 0:10

K poslednímu zápasu sezony jsme se sešly v hojném počtu jedenácti hráček (a jeden trenér. Pokud vás zajímá, co dělal během zápasu on, tak si celou dobu mumlal ve stylu „už zase nedoběhly“, „kdyby do toho koply“, apod. Pche!). Odehrané skóre napovídá, že velký počet k výhře nestačí, jistou roli hrají takové hloupé věci jako je výdrž, rychlost či technika. Né že by se nám něčeho takového nedostávalo, ale dalo by se říci, že kdo má štěstí, má jednu věc ze zmiňovaných tří. Většina soupeřek měla všechny.
Nesmím zapomenout zmínit jeden z veselých okamžiků zápasu, kdy se naše brankářka zranila (možná jste ji dokonce s fáčem potkali) a nemohla hrát. Co to znamenalo pro tým? Průser. Naštěstí si do brány šla hrdinně stoupnout (tj. omylem se pohla stylem asi-bych-i-šla-když-nikdo-jiný-nejde a pak to na ni spadlo) naše kapitánka („…ale já se bojim míče nejvíc ze všech!“ „Kecy!“) a zachránila situaci.
Toť vše. Myslím, že sezonu jsme uzavřely krásně kulatě, navíc máme za sebou jedno vítězství a SEDM krásných gólů.

Makki

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář