Jaderný odpad – FC Strakonice United 2:6

  Bylo nebylo, jedné rozkošné říjnové noci se sešla tlupa udatných fujtajfláků ke svému druhému zápasu nové sezóny. Po pondělním výprasku od salátů s malým „s“ došlo v kádru k jistým změnám. Kapitán navrhl novou taktiku pět a devět, která vycházela ze světoznámých trojúhelníků. Namísto pití rumu a zelené dostali všichni vodu a brankář navíc pár pohlavků, aby se nebál míče. Kapitán si namasíroval lýtka a kouty a šlo se na věc. Jméno nastupivšího týmu je již zapomenuto, leč zapomenout se nedá jejich prachsprostý počet. My jsme byli rádi za střídání dvou lidí, zato ta protivnická tlupa čítala snad dvacítku maníků na lavičce. O posilách z rovníkové Afriky nemluvě.

  Zápas začal. Nová taktika založená na trojúhelnících se zdály býti dobrá. Vyvíjený tlak na soupeře byl neskutečný. Zoufalost znepřáteleného brankáře byla vidna až ke středové čáře. A to jsme se zatím jenom zastřelovali! Bohužel, došlo k chybce, padl gól. Vlastní (kdyby to někdo nevěděl, tak ho tam střelil pan Antonín Povolný – to mi připomíná, že zelenou nenesu já, ale pan Povolný za první gól sezóny – to se pletete, zelenou nesete oba pozn. kapitána). Vlastňák zvedl morálku týmu. Přihrávka od Povolného na Kecka. Zpracoval, popohnal, brankář lehá, placírka … a góóóóóóól! Kecek dává první branku do soupeřovy brány v nové sezóně. Dav za autovou čárou jásá. Pyšný útočník metá rondát a pokračuje s dresem přetaženým přes hlavu v oslavném běhu kolem hřiště, odhalujíc bílé síťované termoprádlo. Zápas pokračuje. Vše vypadá nadějně. Ještě pár gólů a bude srovnáno. Nevídaný výsledek. Bohužel do naší branky zas něco padá. Brankář to není, ale kulatá loptička. Chvíli se mohlo zdát, že tam padá některý ze znepřátelených útočníků. Značná část bijců byla asi-metrická, zejména v oblasti hlavy. Když už je řeč o hlavách, nesmíme zapomenout na jednoho z hráčů soupeře. Měřil přes dva metry a stoprocentně trpěl genetickou mutací, kterou jsme již probírali minule. Pravděpodobně se jednalo o extremální verzi H32XYF, u které dochází k vývinu pysků.

  Jistě jste v poslední době zaregistrovali zvýšený výskyt čupakabrů a podobných kryptozoologických lahůdek napříč celým světem. Ani naši zemičce se podobná rarita nevyhla. Protitým nastoupil s opravdu tvrdým kalibrem. Z teplých krajin přivezl mokele mbembe! Krev sající, maso trhající, kosti lámající stvůra se za míčem honila jako za chutnou mladou krávou, neberouc ohled na zdraví našeho týmu. Ještěže bylo rozsvíceno. Být tma, byly by skutečně vidět jen ty pekelné svítící oči. Bohužel to odnesl Kuba. Mokele mbembe v zápalu boje považoval jeho koleno za vhodnou odrazovou plochu. Zápas nabíral na obrátkách. Náš tým se burcoval k vyšším výkonům. Čas si vybíral svou daň. Možnost střídání pouze dvou borců nebyla ideální, přesto jsme dřeli jako koně. A zase se nám poštěstilo. Kecek se uvolnil, přebíhá přes půlku. U naší brány chybuje protivník, ztrácí balón. Hamboš zpracovává a posílá dlouhý pas na Kecka. Kecek zachycuje, otočka a nádherná střela k tyčce. Brankář je vyškolen jak malej Jarda na pískovišti. Nevěřícně kroutí hlavou. Písk! Konec zápasu a finální skóre 2:6 pro nás. Skvělý výsledek a odrazový můstek do dalších zápasů.

Sportu zdar!! Nazdar!!

-ak-

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář