V posledním kole základní skupiny UFL Open jsme se utkali s týmem Average Joe. Ano správně, s týmem, který nám minulou sezónu uštědřil rekordní porážku 27:6. Cíl jsme si dali skromný, a to uhrát lepší výsledek. Na zápas se slezla následovná sestava: v bráně Ondřej “jupí, nedostal jsem 20” Chmelař, v obraně Vojta “ing” Lejsek, Tonda “japonský samuraj” Povolný a Vašek “nevím, na kterou bránu střílet” Kouba. V útoku měli soupeřovu obranu zaměstnávat Tomáš “hrál jsem fakt na hovno=měl jsem jich dát 10” Hambálek, Jakub “rád veřejně nadávám kandidátům na rektora” Vít, Martin “zabiják” Ansorge, Jakub “bažant” Svoboda a Martin “metráček” Cuhra. Z tribuny nás podporovala trojice TOOM, Oskar a Radek. Soupeř se na nás již klasicky sešel v počtu jedné kompletní pětky, což ale k jejich nesporně vyšším florbalovým schopnostem neznamená vůbec nic.
Po úvodním hvizdu jsme se neohroženě pustili do soupeře, který evidentně očekával nulový odpor a snadné vítězství. Nicméně opak byl pravdou, do vedení jsme se dostali my, když do sítě propadla Hambošova střela ze střední vzdálenosti. V rychlém sledu přidal z protiútoku druhý gól Kuba Vít. Na hřišti zavládl chaos, my jsme nevěřili, že je něco takového možné, soupeř také ne a nevěřili ani rozhodčí a diváci. Bohužel pro nás se z toho soupeř dokázal vzpamatovat. Rychle snížil a bohužel pro nás se o následné vyrovnání postaral náš kapitán, když zapomněl (20) do jaké brány má střílet (+20 jako minela utkání). Následný průběh zápasu měl velmi jednoduchý princip, soupeř si vcelku snadno pohrával s naší obranou, která nestíhala rychlost útoku. Náš útok si občasně poradil s obranou soupeře a to zejména proto, že tato obrana se ráda vydávala útočit, ale následné obranné povinnosti už jí tolik nezajímaly.
Suma sumarum, po divoké přestřelce krásné skóre 10:19, když se o naše góly postarali Hamboš 4, Sorge 3 !!!! a po jednom Martin Cuhra, Vašek a Kuba Vít. Velkým pozitivem byla naše hra, zejména některé gólové akce stály za to. A dalším pozitivem je to, že občas i obrana fungovala tak, jak fungovat měla, což se opravdu nestává.
-Martin Cuhra-
0 komentářů