Čtvrtek 2. října byl pro mě ve znamení fotbalu. Před večerním zápasem ve Strahovské lize za Trblblblblb jsem se vydal rozvinout své teoretické znalosti o fotbalu na Letnou, kde Sparta hostila švýcarské mužstvo z Bernu. Sparťané pěkně zvítězili 3:1 a já jsem ve volné chvíli před našim zápasem šel s kamarádem na jedno pivo, důsledkem čehož mi před nosem ujela plánovaná tramvaj č. 25 směr Strahov. Protože další jela o 15 minut později a já jsem měl ještě sportovní oblečení v autě u kolejí, tak jsem viděl svůj příchod na začátek zápasu docela bledě. Utěšoval jsem se tím, že nás bude podobně jako na minulém zápase a tak nikomu moje skromné odkopávání zezadu nebude scházet a zapojím se třeba na druhý poločas. Na hřiště jsem dorazil asi 5 minut po desáté, ještě se nehrálo, převlékl jsem se a zjistil, že jsme se sešli v šesti a do brány se postavil Jakub Rousek, který tak zastoupil Karla Andrleho.
Byli jsme tedy v této sestavě: David Brožek, Vláďa Dufek, Radim Wolf, Tomáš Herman, Kuba Rousek v bráně, a já, Vojta Straka. Soupeřů bylo o jednoho víc, ale přišlo mi, že bychom s nimi mohli sehrát vyrovnaný zápas. Hned na začátku jsme dostali gól, ale pak jsme se trochu zklidnili a začalo se nám dařit hrát na poměrně dobré úrovni. Nejprve Tomáš Herman vyrovnal a pak jsem nahrávku před bránu dostal já a zužitkoval jsem čas strávený sledováním Davida Lafaty a bylo to 2:1 pro nás. V tu chvíli byli soupeři docela zaskočení a naše klidná taktika s pečlivou obranou na naší polovině jim činila velké potíže. Pak ale přišla rána z čistého nebe, soupeři poslali dlouhý míč na jednoho svého hráče do rohu hřiště a ten z voleje a téměř nulového úhlu vymetl růžek naší branky. Pak soupeři přidali do konce poločasu ještě jeden gól po individuálním úniku a stav po poločase byl 3:2 pro ně.
Do druhé půle jsme vstoupili aktivně, vysunuli jsme napadání až k soupeřově bráně a dostali jsme se do mnoha příležitostí, ale nebyli jsme úspěšní. Náš tlak utnula další pohledná branka soupeřů, když jeden z jejich hráčů trefil míč od poloviny hřiště přesně o tyčku do brány. Poté už zápas nabral nepříznivý vývoj a my jsme s docházejícími silami dělali více chyb a v několika příležitostech před brankou soupeře jsme zápas nezdramatizovali. Soupeř přidal ještě dvě branky a nakonec s přehledem vyhrál 6:2. Přesto můžeme být s předvedenými výkony spokojení a když zlepšíme docházku a přesnost v útoku, tak budeme příště určitě úspěšní.
Vojta