ČVUT FJFI – ČVUT MÚVS 4:4

 V pátek 27.11. jsme se na Julisce sešli k dalšímu utkání tentokrát proti Masarykovu ústavu. Po několika neúspěšných výsledcích v této sezóně, kdy nás od vítězství častokrát dělilo pouze pár gólů, jsme byli připraveni vypustit duši pro úspěch. Sestava se sešla na naše poměry silná v čele s brankářem Lukášem Markem a našimi třemi mladými puškami Daliborem Řepčekem, Adamem Čalou a Ondrou Šeredou. K nim se přidali členové staré gardy Martin „už mě nebaví bejt nemocnej“ Cuhra, bývalý zasloužilý kapitán Peťa „pajda“ Vágner, Kuba Svoboda, Zdeněk Junek a Mišo Sakmár. Nebudu čtenáře dlouho napínat, protože v této silné sestavě jsme dosáhli nejlepšího letošního výsledku v podobě remízy 4:4.

V první třetině na nás MÚVS nastoupil zhurta. Často jsme byli uzamčení ve vlastní třetině a hlavně díky Lukášovi v bráně nás tento úvodní tlak stál pouze jednu branku v naší síti. Problémy nám dělal hlavně hráč soupeře s číslem 4 a také trio děvčat v dresu soupeře, které jednak předvádělo vyšší umění s hokejkou než polovina našeho týmu a za druhé budilo v některých našich chlapcích buď záchvěv gentlemanství, nebo pobláznění hormonů. Po několika prohraných soubojích u mantinelu s touto trojicí dívek bylo zejména Kubovi důrazně domluveno, ať se jich nebojí a od druhé třetiny už to v tomto ohledu bylo lepší. I přes to, že jsme v první třetině tahali za kratší konec, podařilo se nám díky Adamově krásné střele vyrovnat. V rychlém sledu po našem vyrovnání se projevila šikovnost čísla 4 a dvěma krásnými ranami dostal MÚVS do vedení 3:1. V polovině zápasu snížil Ondra, ale před koncem druhé třetiny jsme opět prohrávali o 2 branky 2:4. Ve třetí třetině jsme se hnali za vyrovnáním. Nejprve snížil Martin, který proměnil samostatný únik na gólmana nechytatelně k tyči mezi rukou a nohou brankáře. Pokud tohoto pravidelného návštěvníka strahovské hospody desítky potkáte někdy nad ránem společensky unaveného, možná vám přizná, nakolik byla tato perfektně mířená střela chtěná a nakolik mu jen míček sjel z hole. Náš tlak pokračoval a nakonec nám přinesl zaslouženou odměnu v podobě Ondrovi vyrovnávací trefy. Závěrečný tlak soupeře jsme ustáli a oslavili jsme skoro výhru 4:4.

Zvláštní „uznání“ na konec reportu si vysloužil MišoSakmár. Ten jako známý rebel, který kašle na všechna pravidla, ve výskoku hlavičkoval míček a oslabil náš tým vyloučením na 2 minuty, za což sklidil řadu nepěkných slov od svých spoluhráčů. Snad se tedy do příštího zápasu Mišo naučí pravidla, my se sejdeme znovu v silné sestavě a konečně zvítězíme.

Vágy

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář