Aneb zápas dvou zelených a jedné červené.
Večer byl v plném rozpuku, když naši červení borci nastupovali za zvuku hřmění početné divácké kulisy, kterou by na prstech své jedné ruky spočítal i tříprstý Jack, proti týmu FK Kvalita tam je. A kvalita tam bezpochyby nějaká byla, ale na naše ostřílené dravce, hrající toho dne tradičně v červených dresech, to v celkovém součtu nestačilo a stačit ani nemohlo.
Nicméně zápas začal nevalně, ačkoli jsme soupeře po technické i taktické stránce hry přehrávali, nedařilo se nám zejména úsilí vsítit nějaký ten gól. Po dlouhém dobývání a obléhání soupeřovi branky se nakonec prosadil Jakub Šandera, když mu Tomáš Olmr zkušeně nahrál o soupeřova brankáře. Tato Tomášova prapodivná přihrávka se mu vydařila i podruhé, když se k odraženému balónu přiřítil rychlík týmu Josef Florián a s loženou situací si hravě poradil.
Jak je ale naším špatným zvykem, tak nám vedení 2:0 nevydrželo příliš dlouho a soupeř se schyloval k obratu. Po laciné dorážce nastal snad nejvíce komický moment zápasu, když Martin Cuhra, kapitán, gólman a ikona všech mladých fotbalistů, chtěl svým mužným a vyrýsovaným tělem přilehnout balón, ten se jakoby lekl onoho množství hmoty, které se na něj řítilo, a hbitě poskočil o pár centimetrů vedle, čímž se dostal za Martinova záda a soupeřův útočník se ocitl sám před naší brankou, sám nevědě jak, tápajíc, co si s míčem počít. Situace se zdála bezvýchodná, ale to by nebyl náš Cuhra, aby nepřišel s nějakým bryskním nápadem, jak situaci vyřešit. Proto jak se tam tak plácal po studené zemi, tak se doplácal až k nohám soupeře a neváhal snad ani sekundu a stáhl ho za jeho napřaženou nohu do hlubin středu hřiště. Následně vypukla vášnivá diskuze, jak s výtržníkem naložit, ale v tomto ohledu neváhal zase rozhodčí a svými třemi dlouhými skoky byl v tu chvíli ve vápně s jednoznačným úmyslem Cuhru vyloučit, což také, po dlouhém hledání červené karty po kapsách své zimní bundy, učinil (zelená číslo jedna pro Cuhříka) a jako bonus soupeřovu týmu nadělil pokutový kop.
Logická volba dalšího strážce naší svatyně padla na Michala Krčmáře, který se svým vířivým pohybem snažil rozptýlit soupeře při kopu, však jeho veškeré snahy byly marné. Stav utkání 2:2. Však tato Cuhrova zcela komická situace jakoby našim hráčům vlila novou krev do žil a pro soupeře nastalo to pravé peklo. Nechutně přesnými a rychlými přihrávkami jsme kombinovali z kraje do středu a ze středu do kraje, zepředu dozadu, zezadu dopředu, po diagonálách tam a zase zpátky, ale střelba na bránu se nám při té vší kombinaci někde vytratila. Situaci však opět změnil Jakub Šandera, když se stoickým klidem přesně zakončil na vzdálenější tyč. To prolomilo naši střeleckou impotenci a vzápětí následoval další gól, který se podařilo vsítit našemu defenzivně laděnému, však s ofenzivními výpady, Milanovi Leciánovi. Stav utkání 4:2.
Neznalému pozorovateli by se vše mohlo jevit jako jistý konec zápasu, ale zasvěcený pozorovatel výkonů našeho týmu ví, že u nás není nic jistého ani posledních pár sekund před koncem utkání. Jednoduše řečeno chybami se člověk učí a jedna taková si opět vyhlídla místo v řadách nejzadnějších, čili u naší brankářské alternativy, kdy našemu veteránovi Michalovi Krčmářovi nedovolilo jeho stařičké revma ohnout se pro balón ve vápně, proto se tedy rozhodl míč rozehrát dopředu a tímto pokusem nešťastně nastřelil soupeřova dobíhajícího útočníka (aneb zelená číslo dvě pro Michala). Naši rozpačitou situaci se podařilo vyřešit rychlým výpadem Janu Crhovi, který záhy po inkasování branku vstřelil. Konečný stav utkání 5:3.
Tralalalala opět svým výkonem dokázalo, že má ambice se ucházet o účast v play off a bojovat tím o postup do vyšší soutěže, však největší rival o tížené druhé místo ve skupině nás čeká tuto středu, kde se vše rozhodne…
„Jakub Šandera“