Nádherné dopoledne pozdně letní soboty 5. září bylo předurčeno k dalšímu významnému milníku v historii sportovního týmu Tralalalala. Dvanáct udatných, (více či méně) zkušených fotbalových nadšenců, které dalo dohromady nadšení, naivnost a Pavlíto, se nakonec přece jen potkalo na Aritmě aby sehráli první zápas ve “velkém” fotbale proti týmu SK Satalice B.
V kabině se sešli TOOM, Cuhra, Vojta David, Blonďáček, Somřík, Bobshit, Trpaslík, (Ub)Rousek, Infarkt, Karlos, Johnny a kapitán Krči. Realizační tým měl také velmi silné zastoupení v podobě trenéra Löwa, Darka, Bahňáka, Ječmínka, Bohyně, manželů Poláčkových, zraněného Špáni, dvorního fotografa Majitele Kurníku (Kecka), Johnnyho soukromé fanynky Terky, Makki a Nely – snoubenek od Trpaslíka a Krčiho a 5 minut po skončení zápasu se dostavil i čerstvý Bc. Pokorný, který se cestou ztratil v nějaké Šárce (neupřesnil o jakou se jednalo…). Jediným překvapením se stal Pavlíto, který vedl taktickou poradu na Strahovské desítce večer před zápasem, a kvůli viróze podobné jakou občas trpí sám náš pan president se na zápas nedostavil.
Menší zkušenosti týmu se projevily již při samém nástupu na hřiště, kdy nás bylo o jednoho hráče míň. Naštěstí se klíče od kabiny rychle našly a zamčený Filip mohl vyběhnout na trávník. Zápas jsme nezahájili zrovna nejlépe, když po první střele, která šla na bránu jsme prohrávali 0:2. Ne, počítat jsme nezapomněli, potíž je v tom, že první střelu, která šla původně mimo bránu, si golman Cuhra zkušeně nasměroval svou mužnou hrudí do brány. Poté se hra trochu vyrovnala, částečně naší zásluhou, částečně proto, že soupeři hráli v deseti, když se jeden z nich sám zranil. Dokonce se objevili i náznaky šancí na naší straně, nicméně jsme nedokázali důrazně zakončit. Nedůraz na vlastním vápně však potrestal soupeř třetím gólem těsně před koncem první půle.
Do druhého poločasu jsme nastoupili odhodláni vsítit alespoň jeden gól. To se zanedlouho na hřišti projevilo především rozdělením hry na dvě skupiny, mezi kterými míč létal vysoko nad hrací plochou. Zcela podle logiky byla skupina snažící se vsítit gól mnohem větší, než obranná a zásoby sil útočníků již byly příliš skromné na to, aby se vraceli do obrany. Většina našich útočných akcí končila na dobře organizované soupeřově obraně. Schopnost soupeřových útočníků vystřelit byla naštěstí také velmi malá a tak se na bránu trefili pouze asi 5x. Bohužel z těch pěti střel vytěžili čtyři góly a zápas skončil nepříliš lichotivým výsledkem pro náš tým 0:7.
Krči
0 komentářů