Ve středu 12. dubna ve 20 hodin se nejslavnější a nejúspěšnější B-mužstvo postavilo kopytům z týmu Bezejmenní, aby natáhlo svou šňůru vítězných zápasů na úctyhodnou délku 1. Ze soupisky nám chyběli miláčci fanoušků Blonďáček, který musel navštívit psychologa, aby ho zbavil přeludů (=vzpomínek) o tom, jak na něj běží několik osamocených soupeřových hráčů a on letí i s míčem do sítě, a Juraj, který dal přednost teoretickému samostudiu fotbalu při pozorování zápasu Realu Madrid proti nějakému provinčnímu rakouskému nebo německému celku. Zákulisní politický boj o prestižní místo v kase, odkud je možné vidět naprostou většinu gólů v našich zápasech z bezprostřední blízkosti, vyhrál bažant Pavel.
Na starý roztrhaný koberec v Aréně Klec se snášel lehký deštík o teplotě 2.4°C a vydatnosti 1.2mm/h, což jsou přesně podmínky, které vyhovují naší hře a strategii založené na hlubokém porozumění a aplikaci pojmů ‘dominancia’ a ‘víťazstvo’. Na hřišti jsme se cítili jako ryby ve vodě, což se začalo projevovat množstvím šancí na naší straně. Jeden z rychlých útoků vedl Jarda Švec, dostal se až před brankáře, zeptal se ho, kam to chce, a pak bez míření trefil volný prostor – 1:0! Poté jsem se dostal do šance já, Vojta Strafata, a velice technickým bodlíčkem zvýšil na 2:0! Pavel v bráně velice zdatně předstíral, že umí chytat, a tak pár ojedinělých šancí soupeřů v prvním poločase k ničemu nevedlo.
Do druhé půle jsme vstoupili tak, jak to máme nacvičené, a hra se tedy vyrovnala. Naštěstí nám byla zima a nebavilo nás stát u vlastní branky a čekat, takže jsme se dostávali i nadále do slušných šancí. Jedna z nich připadla i na mě, bleskurychle jako v písemce u Pošty jsem vyřešil nerovnici (Eq.1) 1+1 < 3 -> neplatím rundu, a přidal jsem gól na 3:0! Poté se projevila naše fotbalová zkušenost a soupeři jsme už nedali ani čuchnout. Hrdinný a bezchybný výkon od všech zúčastněných i nezúčastněných.
Vojta Straka