K poslednímu zápasu již rozhodnuté soutěže, kdy jsme měli jasné první místo, se naše mužstvo sešlo 18.6. Bylo neuvěřitelně parné odpoledne a tak ze strachu z dehydratace se na lavičce sešlo asi 6 litrů zelené. Jelikož je vědecky prokázán příznivý vliv zelené na sportovní výkony a 6 z 5 venerologů ji doporučuje pít před jakýmkoliv výkonem, bylo jasné, že tento zápas bude opravdu stát za to. Hned na začátku se náš napůl ožralý a napůl protihráčovými výkony znuděný tým ujal vedení dvěma excelentními góly Hovnivála, kdy proběhl přes celé hřiště, vyhl se zmateně pobíhajícímu Špáňovi, který si stále přepočítával splátkový kalendář a nakonec nechytatelnou střelou uklidil balon do sítě. Třetí gól padl z rohu, jež dlouhým centrem sám na sebe rozehrával Hejňas a hlavou se trefil mezi nohy zmateného golmana a jak všichni víme, gól mezi nohama platí za dva. V následujících pár vteřinách se balonu ujal Cuhra, který věřil, že dokáže také zaskórovat, ale bohužel díky horku, chlastu a vlastní debilitě si spetl strany a tak neohroženě zaútočil na nic netušícího Davida Karala a zasunul. Nikdo z jeho spoluhráčů neměl to srdce říci retardovanému chlapci, co se právě stalo a tak byl zápas na 5 minut přerušen kvůli Cuhříkovo neutuchající radosti. Stav 4:1 však nebyl ani zdaleka konečný a ještě před koncem prvního poločasu došlo k velice kuriózní situaci, kdy Karal vykopnutým míčem trefil asi ze dvou metrů kolem běžícího Gubiše přímo do držky, od které dostal míč takovou rotaci, že přelétl přes celé hřiště a zapadl přímo do šibenice soupeřovi brány. Stav po prvním poločasu byl tedy 5:1.
Na druhý poločas již neexistují v moderní literatuře žádné vzpomínky a historky, které se dochovaly od pamětníků, jsou jen velmi kusé. Jisté ovšem je, že po pádu druhého meteoritu na hrací plochu a poté, co byl protihráčův brankář pozřen olgojem chorchojem využil nastalého zmatku Čurák, který po krásné nahrávce do kroku od Jánského upadl a nechtěně trefil balón, který se odkutálel za brankovou čáru. S tím jak se zhoršovaly již tak dost špatné motorické schopnosti našeho týmu bylo stále obtížnější jakkoliv ohrozit protihráče. Ve chvíli, kdy již většinu hřiště pokrývaly zvratky, však dokázal opět Hovnivál asi 25 metrovým skluzem připravit protihráče o míč a zároveň přihrát na Jánského, který se sice v tu chvíli opíral o stále ještě ležícího/spícího Gubiše, avšak dokázal levou hýždí umístit balon do brány. Poslední gól si vsítili protihráči sami, když ze strachu utíkali i s míčem před Špáňou, který posilněn alkoholem dostal neuvěřitelnou chuť někoho zbít. Na výsledných 8:2 upravil opět Cuhra, který nikým nehlídaný vyběhl ve chvíli nepozornosti na trávník. Svou ještě intenzivnější radost z druhého a rovněž vlastního gólu ztvrdil tentokrát pozřením vlastních výkalů, které si pro tuto příležitost předtím připravil u střídačky.
Jediným členem týmu, který nijak významně nezasáhl do průběhu zápasu, byl Petrásek, který jen běhal kolem rohového praporku se zoufalým výrazem ve tváři, staženými kalhotami a neustále se tahal za cosi, co připomínalo pinďoura.
Jinak branky vstřelili postupně Jánský, Kouřim, Petrásek, Cuhra, Gubiš, Gubiš, Petrásek, Cuhra.
0 komentářů