Po náročném zápolení
dočkaly jsme se konce,
o soupeři pochyb není,
jsou to FC Pivce.
Nohy bolí, ziminka je, spinkání jde na nás…,
to bude zas zápas!
První půle, góly žádné,
na střídačce prskavky.
Trenér dává rady cenné:
„Nehrajte jak padavky.“
Jak nám řekl, tak se stalo,
vedem jedna nula…
Dlouho to však netrvalo,
rána i k nám vplula.
Římská svíce letí vzduchem, letí, letí z ruky ven.
Spadla rovnou pod schody,
užila si svobody.
Hráčky zdrhaj, co se děje?
Neví ani rozhodčí.
Když v tu ránu před nosem je
výbuch svíce zaskočí.
„Jde se domů!“ řekl sudí,
“tohle nemá obdoby.”
Tralaláci už to vědí,
musí změnit způsoby.
V souboji se pokračuje,
ticho jako v kostele,
dvacet minut u konce je,
no… netváříme se vesele.
Když v tu ránu znenadání
davy kolem šílí,
kapitánka bez váhání
pravačkou gól střílí.
Hromadně pak, není zbytí,
na Desítku ženeme,
na vítězství všechny s chutí
i zelenou pijeme.
Lucka