Vážení fanoušci sportovního týmu při FJFI ČVUT v Praze, přinášíme Vám report z futsalového zápasu žen La Tralalalala vs. Roštěnky. Po dlouhém přemlouvání se rozhovoru neujal nikdo menší než samotná Lucie, známá hráčka jaderného týmu.
Lucie, zhodnotíme si včerejší zápas s Roštěnkami. Začaly jste velmi slibně, dokonce jste dlouho držely stav 0:0 s favorizovaným soupeřem. Mohu na Vás mít několik otázek, abychom se všichni dozvěděli, jak se to stane, že se z takto vyrovnaného zápasu vyklube skóre 8 ku 0 ve prospěch soupeře?
„Ano, zajisté, ptejte se.“
1) Před zahájením hry jste vypadaly nervózně, jaký k tomu byl důvod?
2) Proč v bráně soupeřek nepřistála žádná z vašich střel?
3) Co se stalo, že v té Vaší skončilo tolik balonů?
4) A co nám řeknete na vynucenou hru ve třech?
5) Dále jsme si nemohli nevšimnout předčasného střídání několika hráček. Taktika, či něco jiného?
6) Máte nějaké nápady na zlepšení pro další zápasy strahovské ligy?
„Děkuji za zajímavé dotazy, nápady rozhodně mám… otázkou však zůstává, zda by se naše hra těmito kroky až příliš nezlepšila. Pokud mohu, odpovím Vám na Vaše dotazy takto… Je to jednoduché:
1) Robi bude líp hlídat registračky
2) Já se naučím kopat do balonu a Evka přestane kopat tyče
3) Barča si nebude dávat vlastňáky
4) Áňa nebude faulovat soupeřky
5) Zdeňa nebude faulovat samu sebe a Světla se naučí zavazovat si boty
6) Steve si sežene ještě jedny plíce a Ivet nebude dělat podavače míčů.
To je, myslím si, vše podstatné. No, a pak už to chce samozřejmě ještě to štěstíčko a srdíčko, jak říká i samotný trenér.“
Velmi stručné, ale myslím, že jasné mně i všem našim čtenářům. Mnohokrát děkuji za rozhovor a těším se na další zhodnocení zápasu v podání vašeho týmu.
„Také děkuji, na shledanou.“
Lucka