Nedělní vítr byl sice krutý, ale strahovské hřiště ani branky nijak nepoznamenal, a tak mohla děvčata z týmu La Tralalalala v pondělí nastoupit k dalšímu zápasu té nejprestižnější ligy. Počasí bylo přímo pohádkově mrazivé, a tak se fanoušků dostavilo poskrovnu. Bohužel počet hráček také nebyl úplně optimální. Před zápasem jsme se celkem zaradovaly, máme mít 2 na střídání, což znamená, že se nebude zbytečně mrznout na střídačce, ale zase si budeme moct chvíli oddychnout. Tak sakra, kde ty 2 holky jsou? Rozhodčí se ptá, můžete hrát?, tak jdeme teda na to.
Písknutí a hned začíná mocné útočné duo Kačka s Evčou ohrožovat soupeřovic bránu. Šance soupeřek obětavě hatí Robi a Áňa. Pár trapných (ale i těch kvalitních!) střel chytá Barča. Toť vše. Střídačku ještě zahřívá trenér Mára a nešťastně vypadající, že nemůže hrát kvůli kotníku, Zdenka.
Poměrně brzo po začátku hry přichází radost. Po nádherné přihrávce od Kačky se trefuje Evča a naše slečny se tak dostávají do vedení. Gól sice kromě již zmíněných fanoušků viděl jen Kuba Veverka (díky Kubo za pravidelnou podporu), ale vy ostatní máte přijít nebo nemáte chodit pozdě. Hraje se tedy dál a trenér na střídačce pošilhává po hodinkách, kdy už si budeme moct vzít time. Ten využíváme k tomu, že nám Mára sdělí krutou pravdu, že už nikdo nepřijde, ale že hrajeme fakt nádherně a že to jistě zvládneme. Písk, time je moc krátkej, a tak se pokračuje v naší bitvě zejména se sebou samými. Bohužel do konce prvního poločasu se trefuje Baletka, a to při rozehrávání z rohu, kdy i přes veškerou obrannou snahu Evky a brankářské umění Barči míč končí v síti.
Poločasová přestávka je krátká, ale čert to vem. Hraje se dál a brání se zuby nehty. Přitom se útočnice snaží o “samostatné nájezdy” a mnohokrát chybí kousek štěstíčka (a v mém případě předzápasové pivo už bylo vyčerpáno). Při jednom takovém útoku dva na jednoho se Kačka tak snažila trefit bránu až krásným lobíčkem bránu překopla. Ve slušném tempu našich hráček se pokračuje dál. Bohužel síly docházejí, čehož využívá další z Baletek. A rázem jsme my ten tým, který prohrává. Nadšení do zápasu a víra v otočení výsledku by byla, ale třeba já už prostě nemůžu. Druhý time a po několika minutách snaživého běhání zápas končí nepříznivě. Prohra 1:2 je tak velkou škodou, soupeřky byly porazitelné.
Po zápase jsme byly pochváleny trenérem, že prý jsme nejvíc co kdy viděl hrály mozkem. Nojo Máro, musíš u toho přemýšlet, jestli vysprintuješ ten útok, když zbývá ještě dalších 30 minut, které musíš na hřišti uběhat…
Závěrem bych tedy chtěla znovu poděkovat hráčkám, které přišly. Byly jste skvělé, kam se na nás hrabou naše ostatní “prestižnější” týmy se spoustou hráčů na střídání. A jeden nejmenovaný tým sice chodí v hojném počtu, ale ještě nedal ani gól. I tak ale doufám, že se příště sejdeme v hojnějším počtu.
Evča
Kategorie: Nezařazené