Dne 19.3. jsme se utkali ve čtvrtém utkání sezóny s týmem s velmi zvučným jménem. Stejně jako v případě zápasu proti dalšímu týmu s názvem legendárního klubu AC Milán se jednalo o velmi vyrovnaný zápas, který rozhodovaly ty nejmenší šance a chyby.
Už před zápasem nás postihly velmi nemilé zprávy, když se naši nejlepší střelci Honza, Honza a Pavel omluvili ze zápasu a znamenalo to, že jsme byli nuceni opět hrát v sestavě sedmi hráčů, kde navíc do útoku museli nastoupit dva hráči, kteří v útoku nastupují málokdy. Jediná světlá stránka byla, že se na nás konečně přišlo podívat víc diváků (víc jak 2).
Možná to bylo podporou diváků, možná poctivým přístupem k zápasu, ale začátek zápasu se nám celkem dařil, kde i neobvyklá útočná formace se dostávala k šancím, ale bohužel bez výsledku. A tak se dlouhou dobu hrál velmi vyrovnaný ale za to o to víc bojovný zápas s šancemi na obou stranách. Nakonec se jedna šance povedla a po tom co Dan zakopl o míč před prázdnou bránou dokázal Mato z dorážky vstřelit první gól zápasu. Do konce poločasu se už žádnému týmu nepodařilo dát gól a tak se šlo do přestávky za stavu 1:0.
Druhý poločas už byl o dost zajímavější. Hned ze začátku došlo k rychlému sledu dvou gólů na obou stranách a tak skóre bylo na nějakou dobu 2:1. Jenže našim hráčům začala docházet energie, protože přes zimu se evidentně všem zhoršila fyzička, zatímco soupeř, i když měl o hráče míň, vypadal, že by zvládli odehrát klidně dva takové zápasy a nezapotili by se u toho. Tak jsme zvolili taktiku velmi neobvyklou pro áčko a vzali si timeout, aby si všichni odpočinuli. Tento tah se očividně vyplatil, protože hned z první šance se nám povedlo zvýšit skóre na 3:1. Odpovědí soupeře byl opět velmi rychlý kontaktní gól a opět jsme byli pouze na jednogólovém vedení. Jak docházela energie a koncentrace se ztrácela, soupeř se dostával stále do více šancí, ale obrana, gólman i branková konstrukce stále nenechali míč aby se dostal do naší sítě. Trochu infarktový zážitek byl, když se soupeři podařilo dostat míč do brány, ale naštěstí šel přímo z autu a tak nemohl být uznán. I náš tým se vzmohl ještě na pár šancí, ale všechny končily buď v rukou brankaře, nebo mimo bránu. Žádný tým už nezvládl dát gól do konce zápasu a tak jsme mohli velmi unaveně slavit výhru 3:2. Jednalo se rozhodně o jeden z nejvíce bojovných výkonů a tyto tři body byly tvrdě vydřené. // střelci Matej P., Nikita P., Marek K.
kapitán Vojta B.