Před námi byl poslední zápas, poslední střetnutí této ligy. Nepřítel se formoval a dělal menévry u své základny. Četa malých postav žlutých se už těšila, až si vyprázdní své stejně velké a barevné pušky. My však zůstávali klidní. Pár šikmovokých přece ještě nemůže být takový problém, ne?
Ale pak to začalo. Rejžožrouti se hemžili kolem nohou, rychle se pohybovali přes překážky, stejně jako to zvládali jejich praotci v džungli proti praotcům dnešních špekounů num. 1. Dále si poslechněme svědka, který byl součástí onoho strašného děje: „Byl jsem tam. Jejich útok byl rychlý, překvapivý, úskočný a vlastně tak trochu ze zálohy. Naše první linie padly, útočník se dostal mezi poslední obránce, mezi mě a mého spolubojovníka, oba jsme se do něj opřeli, bohužel se podle zákona akce a reakce naše síly o stejné intenzitě opačného směru vyrušily. On tedy stál a úspěšně vystřelil, brankář záhy nemohoucí. Vedli tedy…
Dále jsme je zahnali zpět do džungle, kam neodmyslitelně patří. Jenže oni se zas vrátili. Dostali jsme další tři čisté průstřely. Posádka byla rozrušená, skoro až bojácná, deprimovaná. Však řekl jim onen československý ranger: „toho bohdá nebude, aby český hráč z boje utíkal“. Po nepříjemných pohledech přítomných bratrů dodal: „I s vámi bratři jest počítáno, do první linie s vámi, ať je též Bůh s vámi.“
A jakoby starý žižkův palcát povstal ze země a namířil kouzla svá na potomky svého bejvalého pána. V plánovaném protiútoku se nám podařilo střelit naší první trofej. Lebka to nebude nijak velká, ale aspoň můžeme provést experiment, jestli má i ona šikmé oční ďůlky. Druhý úspěch přišel po kapitánově zvolání: „Napalm!“
Tedy bitvu s Asií jsme prohráli 5:2, nicméně válku neprohrajeme!! V příští bitvě žlutým hobitům z rejžových polích vytrháme minimálně chlupy z nártů!!!
0 komentářů