Jaderný odpad – Pajdové 0:6

Byl pozdní večer, 9. říjen, a censored (na přání nejmenovaného člena týmu, pozn. kapitána) po týmovém focení vypil dvě piva a byl na káry. Bloudil temnou nocí po strahovském asfaltu, až dobloudil za námi na hřiště. My, jen jsme jej zpozorovali, čuli jsme nějakou čertovinu. censored se poslední dobou dal na čtení. A začal vskutku od podlahy. Pustil se do povinné četby pátého ročníku a zrovna dnešní odpoledne věnoval werichovské pohádce napsané pouze jednoslabičnými výrazy. V duchu literárního skvostu se nám jal vysvětlovati svou večerní taktiku: „Já šel vpřed. Kouč řvát střel! Míč hned sem od zad. Špic já dal. Bodl štel. Míč gól.“ Chvíli jsme si lámali hlavu nad tím, co tím chtěl básník říci, až nám došlo, že se jednalo o: „Hele nabíhám dopředu, kapitán křičí dávej gól, čekám na pass zezadu, špičkou zpracovávám, bodlíčko a gól.“ Taktika zajímavá, už jen aby někdy vyšla.

Dnešní protitým se zdál od pohledu hratelný. Sice pár jedinců přišlo v leginách značky Umbro etc. v domnění, že tím vzbudí fotbalový strach, leč my jsme se nezalekli a nasadili kalibr mnohem větší – kolegu Kecka v infantilních pestrobarevných podkolenkách pučených od maminky, za něž by se nemusela stydět ani roztomilá japonská školačka.

Zápas začal. Střely lítaly a naši protivníci si moc nevěděli rady. Prvních pět minut bylo vyrovnaných. Stále jsem si lámal hlavu, odkud ty trumpety z protitýmu znám. Říkám si, Pajdové, to je něco povědomého. Až pak mi to svitlo. Žádní Pajdové, ale Ťapkové. Sdružení na ochranu špatně vykřížených pejsků. Škoda, že neexistuje sdružení na ochranu špatně vykřížených lidí, kam by zajisté, kupříkladu spolu s příslušníky habsburské dynastie, Pajdové patřili. Zpět k zápasu. Ten probíhal standardně. Nacvičené taktiky opět přešly do jistoty ve formě magnetické smrště, která bohužel zapříčinila pár fíků do naší branky. Šancí jsme pár měli, leč mistr bodl nebyl sto rozeznat, která z branek je ta správná (dvojí vidění), a tak pálil na všechny strany. Šance přišla při přímém kopu na soupeřovu branku. Kecek se rozebíhá, některý z Ťapků nadává do kreténů a pak je slyšet jen tupá rána a kdosi mumlá něco o ustřelené prdeli. Náš tým v rámci podpory slabších nechává Ťapky nakonec vyhrát v poměru 6:0. Ti jásají jako děti z Jedličkárny při výšlapu na Vyšehrad.

Sportu zdar!! Nazdar!!

-ak-

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář