Psalo se 24. 10. 2013 a tým Trclclclclc měl před sebou opravdový šlágr. Utkání se silně vyhlížejícím týmem Lewis Holtby. Fakt, že náš nastávající soupeř stihl za 3 zápasy nastřílet 49 gólů jsme nebrali nijak vážně. A to proto, že jsme dostali o jeden gól méně, než oni, měli jsme tudíž lepší obranu, takže naše střelecká impotence nás nemusela nijak trápit. Jak se mělo později ukázat, zas tak dokonalá nebyla. Ale nikdo není dokonalý J tak vo co go že. Nepředbíhejme. Den před zápasem jsme absolvovali trénink, jehož náplní snad mělo být to samé, co mělo být náplní všech předešlých tréninků, tedy přihrávky, zpracování, hra na maximálně 2 doteky… Ale my jak vidíme míč, nejsme schopni nehrát, jaký máme absťák. A tak jsme hráli. Možná to chce trénovat častějc 😀 Jaderný odpad jako tréninkový tým bohužel nebyl dostupný, jelikož právě svačil Kulturu.cz, a tak jsme si museli vystačit sami. Před zápasem jsme potkali pár kluků – bylo jich 5, slovy pět! – hrajících brazilku v zámezí hřiště č. 6. Než autorovi došlo, že to není střídačka jednoho z týmů na hřišti, ale naši nastávající soupeřové, stihlo se nás sejít celkem… no hodně! Jeden z protivníků se zeptal v době, kdy jsem si ještě myslel, že to je střídačka, jestli vůbec máme někoho na střídání. Tou dobou nám chyběl jeden hráč, aby mohl hrát aspoň základ. Ale nakonec dorazil i zbytek hvězdného “Céčka”.
V pořadí – náčelník Matej Sekel’, lékárník… tak ne, brankář Michal “Treťjak” Červenka, pomocný útočník Radim “zabiják” Tichý, Ondra Šembera, Jenda Povolný, Libor Tomek a Karel (Nguyen Ngoc Ahn) – prostě Karel 🙂 Soupeřů bylo stále pět. Předzápasový brífink proběhl netradičně, ke tradiční motivační větě o rozsekání soupeře byla na základě všeobecného telepatického konsensu přidána 2 předsevzetí – dát gól a nedostat 20. Zápas začal. Po 20 vteřinách jsme začali chápat, proč že všechny své předchozí soupeře rozsekali tak neskutečným způsobem. Po 25 vteřinách jsme totiž dostali gól. Za naší vyhlášenou poziční obranou se ocitl kdosi z bílého baletu (opravdu měli bílé dresy), a dal nám fíka. Haluzman jeden. Jenže po další minutě soustředěné hry jsme dostali dalšího fíka. Stav 0:2 vypadal celkem nadějně, ale zápas má odhadem asi 50 minut, a zatím jsme dostávali každou minutu jeden gól. Karel se to rozhodnul změnit. Zjistil, že s trochou vůle se dá i jejich obrana projít, a nádhernou střelou levou nohou otřel míč o tyč a nedal brankáři šanci. Parádně zakončená individuální akce. První předsevzetí splněno! I když pravda, oni vlastně hráli jen s hráčem v bráně, který ale většinou hrál v poli, kdo střídal, šel „jakože“ do brány. A abyste si nemysleli, že tady Karla nějak naschvál vychvaluju, ta akce byla fakt krásná a většina zápasu byla tak trochu na jedno brdo, nebo chcete-li na jednu branku, a mám to tak nějak slité, moc si nepamatuju. Zápas pokračoval. Další minuta, další gól v naší síti, a já si říkal, zda se naše předsevzetí nedostat dvacítku povede dotáhnout do konce. Gólů jsme totiž dostávali tolik a s takovou frekvencí, že si už asi nikdo nepamatuje, za jakého stavu se nám podařilo dát druhý gól. Akce to však byla nezapomenutelná. Nepamatuju si kdo, ale rozehrával rohový kop po brankové čáře na zdánlivě obsazeného Radima, který však chytře stál mezi míčem a obráncem, a proto také dokázal zastavit míč. A nakonec i zpracovat. Pak si začal zlepšovat střelecký úhel disciplínou, kterou nazýváme couvání s obráncem na zádech, a ve chvíli, kdy to “hráč v bráně” nejméně čekal, tedy ve chvíli, kdy ten úhel ještě zas tak příznivý nebyl (asi tak 30°), pokusem o nahrávku na druhého útočníka se mu povedlo nahrát míč přímo do brány. Korekce stavu na asi 2:5 nebo kolik… Zbytek poločasu se dohrával v odpočinkovém tempu, při kterém jsme stihli dostat už jen asi 3 góly, takže po 1. poločasu byl stav asi 2:8. Co se týče slůvka “asi”, nikdo si zřejmě zřetelně nevybavuje, jak zápas probíhal, takže zmiňujeme přibližné a přitom vysoce pravděpodobné průběžné stavy. Přímý důkaz je nasnadě – jelikož zápas skončil 2:19, je vysoce pravděpodobné, že v blíže nespecifikovaném momentě zápasu byl stav třeba 2:7 apod. ovšem za předpokladu, že posledním gólem, co jsme jim dali, jsme snižovali na oněch 2:5 nebo kolik. A já se raduji, neboť jsem právě obešel starosti se studiem oficiálního zápisu. Quod erat demonstrandum. Průběh druhého poločasu byl celkem monotónní, chyby v obraně se začaly kupit, a tak jsme dostali ještě asi 11 fíků. Sladká porce. Zápas tedy skončil 2:19 což znamenalo, že jsme splnili i druhé předsevzetí. Tedy mise splněna.
Bohužel, zatím s týmem Lewis Holtby nikdo nehrál hůř – a vzhledem k tomu, že jsem report napsal před zápasem Odpadu s Holtby, ale uvědomil jsem si to až týden po zápase Odpadu s Holtby, přidávám, že i Odpad hrál líp. Nu což, mohou za to i spálené šance vrchního paliče Radima, který spoustu takových příležitostí zabil ranou vedle, ranou do brankáře, ranou do sváru… Nebo naše vyhlášená, útočně laděná obrana. Soupeř měl také nemalou porci štěstí na odrazy, na naše vlastní góly, které jsme vsítili rovnou 2 atd. Zápas tedy mohl skončit přinejlepším 7:17, ale koho to štve. Když je baví kvůli 3 bodům střílet 19 gólů, ať si střílí, hlavně ať už je nikdy nepotkáme. Jedině na desítce, kde bychom kralovali my (nebo spíš Odpad), neboť průměrná hmotnost hráče LH fluktuuje kolem 60 kg.
0 komentářů