Po vzoru tralaláckého Poháru děkana se i studenti nízkokonkurenční fakulty FBMI jali uspořádat vlastní nízkorozpočtové hry, když z množství námi organizovaných sportů zbyl jen florbal a na afterparty radšej zabúdli. Místo 10 sudů byl k dispozici jeden sud Starokladenského piva (žel bohu že ne pečeně, bo pak by šunkové klobásy mohly být skutečně dobré a Beny nemusel konfrontovat pořadatele stylem “ty klobásy jsou pěkně hnusný slečno pořadatelko”. Pranic jim nepomohlo k nalákání na ještě delikátnější cigánské klobásky z Poldinské hutě). Co už, hlavní myšlenka pořadatelů byla v Tyršově stylu “V zdravém těle zdravý duch” a tak nám po Cuhrově narozeninové nalévárně naordinovali v 8:10 zápas proti samotným pořadatelům v srdci Kladenského smogu. Ti po ránu, sotva co se postarali o své chovy, narazili na problém z počítačové éry, a to ovládání časomíry. Ukázali být se ale nejen zdatnými vejminkáři, ale i jako učenliví homo sapiens sapiens a po čtvrthodinovém zpoždění první zápas začal.
Náš tým dostál svému organizačnímu umění a tak i přes 30 lidí na soupisce na zápas přišlo 5 hráčů a brankář. Byli jimi Beny, Bohouš, restart Koubek, Kůrka, skejťák Svoboda a brankář restart Chmelař. Hrálo se dvakrát dvanáct minut a tak zápas kdy jsme nestřídali skončil se skóre .—- —– : —– (pro neznalce Morseovky prostě klepec). Ale i z tohoto zápasu jsme si odnesli pozitivní náladu, jednak to pomohlo k rychlejšímu metabolismu jater a zadruhé na konci zápasu přišel spáč Hambálek a po zkasírování pokuty mohl znovu na dvě hodiny zalehnout.
Druhý zápas byl proti druhému týmu FBMI, a to jejich legendám (v jejich hantýrce to je prostě student doktorského studia). Zde jsme již mohli střídat jednoho hráče a bylo to hodně poznat, bo po poločase jsme prohrávali jen 1:0. Nakonec jsme prohráli 4:0 když se legendy rozhodly úspěšně rozklížit psychiku našeho týmu tím, že srolovaly nebohého Bohouše na zem (nutno přiznat, že na dvě minuty to nebylo, ale neprotestovali jsme). Nicméně skejťákovi to přišlo málo a tak při nejbližší přiležitosti se rozhodl zlomit hůl svému protivníkovi a provedl to na jedničku.
Po zápase dorazil oslavenec Cuhra s řidičem Mazim. Jelikož oslvanec házel koláče na zem celou noc, tak v jedenáct ráno nevypadal ani sešle a v dalším zápase proti FITu pomohl asistencí k prvnímu gólu našeho týmu. V obavách před pokutovaným svévolným pádem na zem si to namířil do rohu, kde jej nikdo nenapadal, a po dvojitém zaměření s rychlostí lenochoda nahrál Koubkovi a ten z první zavěsil pod břevno. I když soupeř byl herně marný a jediný gól jejich týmu dala liška Zrzka, která jediná uměla vést míček, museli jsme po remíze hrát nájezdovou náhlou smrt. Po bezchybném nájezdu Zrzky a Maziho a nějakého týpka se chopil míčku Beny, který samozřejmě nedal a ještě se nechal zostudit chytající brankářkou, která ho podrazila, a on se rozplácl jako by se chtěl milovat s podlahou…následně se Beny odplazil dvojnásobně potupen. Dlužno ale říci, že pokutu nevyfasoval, tu si zarezervoval dvoumetrový Mazi, který si toho půlmetrového mantinelu snad při střídání ani nevšiml.
Po tomto zápase jsme hodili výsledkové abmice do žita a původní nástřely jako vyhrát tři zápasy, vyhrát alespoň zápas, vyhrát zápas skončily vystřízlivěním a přáním nepotupení. Jenže herně jsme následující dva zápasy zvládli mnohem lépe, obránci si nahrávali a čekali na naběhnuvší křídla, restart Chmelař se rozchytal a útočníci se jali dát nějaký gól. Nemůžu nezmínit, že opravdu nikdo nečekal, že toto zlepšení nevezme na své bedra Cuhra a tuto sebechválu nebude opakovat jako kolovrátek. Každopádně předposlední čtvrtý zápas skončil se skóre 3:1, když jediný náš gól dal Hambálek stylově svým pekáčem buchet na břiše (břitká ironie – pozn. autora) po nastřelení Mazim. V posledním zápase se gólově prosadil i Bohouš po krásně zahrané standardní situaci rozehrané Mazim. Druhý gól jsme přidali, když se Mazi při soupeřově rozehrávce v našem obranném pásmu rozhodl stínit soupeřova brankáře v jeho brankářském prostoru, nicméně uvědomil si tuto mladickou nerozvážnost a při návratu na vlastní půlku překvapil střílejícího soupeřova obránce natolik, až ho donutil k chybě a při následném sólovém úniku Hambálek skóroval. Nakonec jsme se rozhodli další góly si ponechat až na Univerzitní florbalovou ligu a tak zápas skončil 6:2. Na závěr nutno ještě konstatovat, že v tomto posledním zápase svými obrannými zákroky exceloval Bohouš a napadáním Hambálek, kdy soupeři si z něj dělali odlétávajícího panáčka.
Výsledkově se nám turnaj tedy nepovedl, ale objevily se náznaky florbalového umění našeho týmu a proto do Univerzitní florbalové ligy vstupujeme se zvednutou hlavou již tento pátek 17.10 od 17h na Julisce. Organizátorům děkujeme za organizaci, našemu týmu za zaplacení startovného. Zdar.
PS: Míšo, chyběls nám!
0 komentářů