Legenda vypráví příběh, jenž je datován do dávných dob roku 2014, 12.10. Jak tradice kázala, i onen rok se sešel bojechtivý lid Spartského městského státu v blízké vesnici Juliska, neboť v onu roční dobu, kdy Slunce zakryjí mračna šedá jako vlasy Orákula a stromy počnou Zemi zakrývat listy všech barev, se vždy krajem šířilo Zlo.
Proto rada starších stanovila zkoušku dospělosti na úkol vydat se do bažin a hvozdů městečko obklopující a vrátit se zpět s důkazem o skolení té nejlítější šelmy ze všech, kteří se navrátí.
I usmyslela si skupina dychtivých bojovníků Trblblblblb, že skolí legendární bestii – sedmihlavou saň. Mít tak vysoké ambice bylo nesmírně odvážné a bardi nechť nikdy nepřestanou opěvovat jména těchto hrdinů:
Romana Lavičková, Lubomír Hudec, Martin Cuhra, Jan Medřický, Martin Matušů, Lucie Hinterholzingerová, Roman Lavička a jejich velitel Zbyněk Hubka.
Zkušení bojovníci z cvičných hřišť, kde pot a prach zocelil jejich paže a ducha, vydali se do temného hvozdu, do nějž paprsky světla vůbec nepronikaly, a zatuchlý vzduch zde vítr zjevně již dlouho nerozvířil.
Při hledání monstra však všude spatřovali jen pozůstatky těch, kteří přecenili své síly. Na některých ještě hodovali mrchožrouti. Naši hrdinové však neváhali a rozehřáli se před hlavním bojem pobitím těch, kteří zneucťovali jejich padlé bratry a sestry (Zubatá 2:0; Chill crew 2:0). Zprvu si s nimi sice jen hráli a protahovali ztuhlé svaly, ale ke konci již oprášili zažité finty a připravili se tak na boj, který očekávali. Trvalo jim dlouho, než našli doupě saně. Když jej však objevili, ničeho se nebáli a pustili se do jámy lvové.
Tak konečně spočinul zrak našich hrdinů na oné nelítostné bestii. Ač očekávali hlav sedm, po bojích s předchozími dobrodruhy zbyly hlavy pouze čtyři. Jak však naši sehraní válečníci očekávali snadný boj s méně hlavami, zjistili, že zbylé hlavy bojují o to urputněji a ztráta tři hlav bestii rozzuřila, ne však oslabila. Po chvíli boje přecenil ten, jehož přezdívali Méďa, své síly a při zápolení holýma rukama s jednou z hlav se mu noha zachytila mezi kořeny a byl tak odsouzen k naříkání a bezmocnému sledování celého boje.
Bez svého druha, trpíc s ním, rozpadla se všem v družině morálka na prach, ale ve chvíli zoufalství sebrali poslední síly a v protiútoku usekli jednu z hlav (Woliš, 2:1).
Posíleni úspěchem vrhli se hrdinové do boje s novou vervou, ale ať bojovali sebelíp, pořád se jim nedařilo najít slabinu další z hlav.
Co legenda praví dál… inu, snad jen to , že boj trval dlouho. Až příliš dlouho. Ač na cvičištích svůj bojový um vypilovali dostatečně, na výdrži nikdy nepracovali. A tak byly jejich dny sečteny nyní již tříhlavou saní (K-Lhotka, 1:2).
Smutný konec? Nikoli. Bojovali udatně a jejich božstvo je za smrt v obraně lidu bohatě odměnilo na posmrtné hostině U Profesora.
-MM-
0 komentářů