V neděli 11.11. se volejbalový tým Trblblblblb (ve složení Hanka Srbová, Romana Lavičková, Oťák Kukrál, Zbyňa Hubka, Roman Lavička a dva Honzové z řad doktorandských – Čepila a Medřický) zúčastnil druhého turnaje sezóny pražské AVLky. Po slušném úspěchu z předešlého turnaje, kdy naši téměř sahali po titulu „Borci víkendu“ byla motivace značná. Jako první nás čekal zápas proti týmu „Zbytečná cesta“, který již dobře známe z předchozích let a věděli jsme, že porazit je půjde s prstem v nose a naše očekávání bylo správné – hladká výhra a 3 body na kontě – skvělá motivace na další zápas.
Jako druzí se proti nám postavili „Skrytí talenti“, také naši dobří známí z předchozích let (a hospod J ). Ovšem zde už jsme věděli, že nastupujeme proti kvalitnímu soupeři, ale na hru jsme se těšili. Ostřílená nahrávačka Hanka Srbová byla nahrazena čerstvou prvačkou Khulan Chluunbaatar a plni odhodlání ukázat Talentům pořádnou hru jsme se pustili do zápasu. Avšak od již od začátku se nám nedařilo tak, jak bychom si představovali. Jako by u nás na hřišti stál úplně jiný tým, nešlo nám nic, na co jsme sáhli- z hrozivého příjmu se v podstatě nedalo nahrát a když už se konečně nahrávka povedla, tak naši smečaři se nedokázali prosadit proti vysokému bloku na druhé straně. Po debaklu v prvním setu následoval jen o nemálo lepší set druhý a tedy prohra na plné čáře, že jsme z hřiště odcházeli jak zpráskaní psi.
Posledním soupeřem nedělního dne byl „Výběr z hrozných“ – tým, který vždy když se dostane pod tlak, tak naprosto ztrácí koncentraci a přestává hrát… nuže dobrá vyhlídka na výhru. Cíl byl tedy jasný – nařezat jim prvních pár bodů a pak už se jen vézt na vlně vítězství. Jenže na naší straně stále vládl chaos, a tak ti, co byli pod tlakem, jsme byli my. Příjmy létaly všude, náhry jsme věčně lovili ze saka nebo zpoza anténky a útok tedy byl prachmizerný. Soupeř sice neměl nijak výrazně kvalitní pole ani útok, ale bohužel jsme to byli my, kdo nakonec chyboval více (a o dost!), takže jsme ten den dostali podruhé pořádný klepec. A o to hůř, že ještě od soupeřů, které bychom za jiných okolností zatloukli do podlahy. Většina z hráčů nesla prohru opravdu zle a i nálada v šatnách po turnaji o tom dost vypovídala a tak ani nedošlo na tradiční pozápasové pivko na žízeň. Je tedy na nás analyzovat chyby a do příštího turnaje se jim vyvarovat. HM….
0 komentářů