V úterý nastal den všemi očekávaný. Den zápasu mezi Kurzem šití a LaTralalalalalačkama, před kterým proběhlo celotralalalalalácký focení, a i díky tomu se na zápas dostavilo přemnoho fanoušků, kteří svým fanděním hnali všechny dívky na poli k vítězství, ale asi blbě. No, nebudeme předbíhat.
Na zápas se hráček dostavila spousta, 2 čtyřky na střídání a asi ještě nějaký bonus (ne Terko, jiný bonus, jo? :-)). Naše ženstvo na zápas přišlo s lehkým chvěním v žaludku – minule jich bylo málo, neměly na střídání, máme šanci, je uběháme. Úsměvy nám však ztuhly ve tvářích ve chvíli, když jsme zjistily, kolik jich je – hodně!
Zápas začal, první výkop a hned tu byly smělé výpady našich hráček směrem k druhé bráně, co vypadaly nadějně, ale které byly tvrdě zastaveny neproniknutelnou obranou, ba byly dokonce potrestány dvěma góly. Pic, první, pic druhý. Nálada mírně pokleslá, ale stále ne na bodu mrazu, a rozhodčí píská poločas. Uff!
Do druhé půli nastupujeme s tím, že v pohodě nasázíme 3 góly. Bohužel nepadá žádný gól ani na jedné straně a nudu lze číst rozhodčímu na tváři. Sama z brány se několikrát optám, kolik minut zbývá do konce a s povděkem poslouchám hudbu, co začíná být slyšet ze 7ičky. Zápas končí za stavu 2:0 a myslím, že jsme byly všechny rády, že je to za námi.
Příště však očekávejte zase lepší hru! Přijde boj s Antidepresivníma rybičkama a ze zkušeností víme, že se silnými soupeři hrajeme kvalitnější, ehm, fotbal… A neslepicujem na půlce! 🙂
K.
0 komentářů