Před námi je poslední turnaj sezóny, poslední tři zápasy a konečně i naděje na postup do vyšší ligy. Stojíme před třemi soupeři, z nich jeden by měl být dle průběžných výsledků ze sezóny slabý a ostatní dva srovnatelní s námi. A čeká nás nelehký úkol – pro zajištění si postupu do finále potřebujeme získat alespoň 7 bodů z devíti, tj. vyhrát 2 zápasy a pak ještě aspoň set k tomu. Máme štěstí, že začínáme proti tabulkově nejslabšímu soupeři – teamu Výzva. Využíváme této situace a postupně se na hřišti vystřídají všichni hráči, aby se rozehráli, uvedli do pracovní teploty a pořádně namotivovali do dalších zápasů. Na náhře nám míče servírují Romča Lavičková, Terka Franků a Maryla, do soupeřů buší Cuhrouš, Lubo Hudec, Jirka Kurka a Honza „Kolínko“ Medřický. Neúprosný blok staví Zbyňa Hubka a Martin Matušů aka „Matouš“. Na lavičce nás podporují věrní fanoušci Oskar, Radek, Kája a Jirka Polák… děkujeme! Soupeř nedokáže odolat našemu tlaku a tak ho porážíme 25:7. Do druhého setu nastupujeme uvolnění a bez pochyb o vítezství, hned ze začátku se k podání dostává Lubo a soupeře deklasuje 16 podáními v řadě. Když už se soupeři podaří přijmout podání, tak jim míč vracíme tvrdým útokem (Cuhrouš si vybírá nejslabší slečnu u soupeře a řeže to do ní hlava nehlava). Maryla zakončuje skákaným podáním, kopec jak sviňa, soupeř vrací míč a Zbyňa nekompromisně zabíjí křížovou střelbou ze středu. Tak To by šlo, tři body v kapse.
Zápas máme pauzu a pak se s vervou pouštíme do dalšího soupeře – Mopy Team, nad kterým máme v plánu uhrát také 3 body. Soupeř už je o poznání silnější a hned na začátku nás rozhodí nepříjemným podáním a prohráváme 7:0. Pak se nám začne dařit a otáčíme zápas ve svůj prospěch na 16:14, jenže se vrací problém z příjmu, ztráta pár bodů a v koncovce podléháme. Chce to přehodnotit strategii, a jelikož jako největší slabinu teamu vyhodnocujeme příjem, nasazujeme Honzu Medřického na libero. Daří se nám o poznání lépe a od počátku hrajeme vyrovnanou hru. Soupeře totálně vykolejí Cuhrouš, když smeč, kterou trefuje pod úrovní pásky, dostane do soupeřova pole – jak jinak, než dírou v roztržené síti, což ale rozhodčí bohužel hbitě odhalí. Aspoň tak Cuhrouš dostává své pověsti „nacpu to do každé díry, co se mi namane“. Když už soupeř neví kudy kam, začne si v půlce setu stěžovat na libero – co to jako má být… ale samozřejmě neoprávněně. Vyhráváme s přehledem 25:17 a těšíme se na tie-break. Jenže jako by na hřiště nastoupil jiný tým – od počátku prohráváme 6:1, útok má problémy se prosadit a k nějakému zmátoření se dochází až za stavu 12:2… což už je pozdě a tak podléháme. Neúspěch z minulého zápasu nám trochu komplikuje situaci na postup – musíme porazit tabulkově nejsilnějšího soupeře Špínu z Kačerova bez ztráty setu a je nám jasné, že nám to nedají zadarmo. A taky že ne, celkově hrajeme velmi vyrovnaný zápas, soupeř má sice slabší útok, ale překvapuje neuvěřitelně pokrytým polem. Žádná z našich „zalívek“ nenachází úrodnou půdu a do všeho se musí jít tvrdě, což má zas za následek několik míčů vyhozených do autu. První set sice vyhráváme, ale v druhém podléháme. Tie-break si naštěstí zase bereme na svou stranu, ale i tak víme, že s naším postupem do finále je to asi ztracené. Uhráli jsme celkově 6 bodů ze 7 potřebných. Naší jedinou šancí tedy je, že by team „2 kočky a 4 psy“ alias „Rusáci“ prohrál a mi jej tak v celkovém hodnocení předběhli. A aby toho nebylo málo, tak jediným kdo nás může v postupu zachránit je náš paralelní team Tralalalala… Sice se potácí na konci tabulky a Rusáci atakují její čelo, ale přesto neztrácíme naději a celý náš team zůstává a tvoří fanouškovskou kulisu, značně hlasitou kulisu. Neuvěřitelný zápas… vážně… Ale o tom už report od Tralalalala…
-HM-
Kategorie:
0 komentářů