Dne 23.4.2015 byl důležitý pro budoucí průběh 7. ligy našeho týmu. Věděli jsme, že tento zápas bude těžký, neboť jsme hráli s týmem s bilancí 56:19, což je proti našemu 26:18 trochu Ine Kafé. Předem jsme tedy zahodili flinty do žita a doma naleštili svoje kulomety. Někteří z nás (VŠECHNI) si radši vzali plenu, neboť byli podělaní z toho co se bude dít. Aby jsme nehráli brutální hovno jako den předtím, domluvili jsme se, že se sejdeme o 5 minut dříve před zápasem – tedy 10 minut před zápasem. Tato taktika byla jedním z klíčových rozhodnutí následujících chvil. Navíc jsme se rozhodli nechat doma dva svěřence, protože se nám zdálo, že jsme na tom fyzicky dostatečně dobře (NEJVÍCE MAZI). 19:00 – písk – arenalin se hromadí v těle (NEJVÍCE MAZIMU A RADIMOVI – NA STŘÍDAČCE), a míč má v držení tým červených dresů, dobrých mravů (RADIM – STŘÍDÁM PROSÍM) a hutnou dávkou humorných průpovídek, kvůli kterým se ani moc nevrací. První poločas byla řež, který na rozdíl od druhého postrádal to podstatné – góly (MATEJ – VCELKU VTIPNÝ NÁBĚH – POJD SEM, KAM JDEŠ – GÓL – KAPITÁN PODRŽEL) – písk – konec prvního poločasu. O přestávce nás pobavila hláška soupeře, že jsme hustý a hrajeme do těla a že bez pohybu to opravdu nejde – nevím jestli jsme hráli na jiném hřišti, nebo míra LSD, kterou mluvčí pozřel, překročila denní doporučenou dávku, ale ANO – mělo to být o nás. Aby Míša nebyl smutný, začali jsme to srát – víceméně spíš více. Přibližně v 5 minutě druhého poločasu nastala osudová chvíle – bijec z druhého týmu v rámci svých uhlazených piruet natrefil svou horní končetinou mezinožní úd Pavla. Všem v tu chvíli bylo jedno co se děje na hřišti – jde přece o Pavlovo koule. Bohužel naše pozornost na tímto úkonem nás stála gól. Pavlovo nakopnuté koule ale vzali za své. Nasraného Pavla je totiž radost mít na hřišti – kdybych věděl, že takhle bude hrát – tak ho kopnu na začátku každého zápasu. Pak dal asi 5 nebo 9 gólu, a vyhráli jsme. Nutno podotknout, že na naší výhře měl obrovskou zásluhu jako vždycky Míša, který hodně věci chytl, Matej, kterýho hodně míčů vypíchnul, Míša Sakmár, protože mlčel, Beny, protože nehrál, Pavel, protože dal pár gólů, Juraj, protože dal dvakrát méně gólů než Pavel, Matej/Mario protože dali dvakrát méně gólůl než Juraj, Radím, protože hrál dobře, Mára, protože měl rýmu, Mazi, protože sral soupeře. Zavěrečné Tralalalalallalalalalalalala byla odměna za pot a krev, kterou jsme na hřišti nechali.
Mazi
0 komentářů