Po úvodním hvizdu jsem plni síly a odhodlání dostali studenou sprchu, kdy hned první střela zápasu prošla nad nohou brankáře až do brány. Střela obránce od mantinelu byla prvním a jediným kanadským bodem, který onen obránce za celý zápas získal. Bohužel to byl gól, který jim psychicky velmi pomohl do dalšího průběhu zápasu a ještě víc bohužel byl tím střelcem Mazi. Netrvalo dlouho a dostali jsme další gól. Pak jsme se trochu srovnali a hráli jsme vyrovnaný florbal se světlými momenty, kdy jsme ale neskórovali. Ke konci třetiny ale došlo k záhadné deaktivaci celého našeho týmu a během dvou minut jsme dostali 5 gólů. Naštěstí následovala přestávka a od druhé třetiny se datuje naše zmrtvýchvstání. V polovině druhé třetiny jsme dali první gól, kdy skóroval stejným způsobem jako Mazi Cuhra. Ke konci druhé třetiny se opět projevil „syndrom Sákmár“ u Hamboše, který opět, aniž by chtěl tomuto ukrajinci pomáhat ve skórování, mu opět připravil gólovou šanci a Sákmár skóroval, byť být to nahrávka od někoho jiného, tak to zabije. Ve třetí třetině jsme opět snížili, kdy Hamboš v rohu přehodil čistě tělem protihráče přes mantinel a následně vyslaná nahrávka před bránu našla čepel Kuby Víta a ten skóroval. Bohužel jsme pak dostali za chvíli góla, ve kterém měla asistenci pěkná brankářka feláků, již si bohužel nikdo nedovolil seknout přes prsty.

Zápas nakonec skončil se skóre 3:8, ale nebýt mrtvých tří minut v první třetině, mohli jsme zahrát vyrovnanější zápas. Děkujeme fanouškům za fandění a přetrpění první třetiny. Případné příznivce florbalu zvu na další florbalový zápas konaný v pátek 17. dubna ve 14h na Julisce.

-Bambini di Praga-

Naše sestava tradičně nadupaná: do brány zamířil o(b)střílený matador Ondra „díra, hole, das Loch, l‘ trou“ Chmelař, obranu mu zajišťovali Vašek „poprvé jsem letos vyplnil statistiky“ Koubek s Jirkou „azuro kolekce dresů“ Kurkou, druhá obrana Peťa „kuci nesmějte se tramvajákovi, že ho obehraje i holka“ Vágner s Martinem „hrajte tělem, ne jak já“ Benešem. V první útočné linii dostali šanci Peťa „i ta holka o hlavu vyšší než já by mě přeprala“ Bohouš, Martin „netrefim ani tři stodoly vedle sebe“ Cuhra a Honza „trefit bránu, to už mi několikátý zápas po sobě nevyšlo“ Kotrbatý. Druhé hvězdné trio alias žolík utkání se skládalo z Jakuba „výjimečně střízlivého“ Víta, Jakuba „Vinnetoua“ Svobody a Michala „škoda vymejšlet jakékoliv trapné přirovnání“ Sakmára.

Samotný zápas nezačal nikterak příznivě pro nás, v půlce první třetiny jsme už tušili, že velké ambice v podobě pouze 6 hráčů soupeře byly smazány po třech rychlých gólech. Taktika uhonit soupeře vyšla výborně, ale soupeři. Naši branku občas hájil gólman Ondra, například tím, že jsme ho posílali do háje za další nechycený gól. Ani na čtvrtý gól, který jsme dostali ve druhé třetině, jsme nedokázali odpovědět a naši totální střeleckou impotenci podtrhávaly buď naše přetrapné střely, které letěly na bránu 5 a více vteřin, a také povedzme velmi kvalitní soupeřův gólman. To se o soupeřových hráčích ale říci nedalo, nebyli nějak extra vyspělí, hráli hokejovým silovým stylem, na nás to ale stačilo (hokejky jsme v podstatě měli zbytečně, jelikož jsme skákající loptičku stejně nikdy netrefili a po zemi si nahrát nedokázali).

Ve třetí třetině však přišel velký zlom a již inovovaný plán „nedostat desítku“ se po Cuhroušově gólu a rozeznění gólmanových kalhot v celé hale změnil na „velký obrat“. Tento plán se však po 21 vteřinách opět změnil zpět na „nedostat desítku“ a po několika dalších minutách na „nedostat dvacítku“, který byl velmi profesionálně splněn, za což si můžeme pogratulovat. Je to ale jediný úspěch, kterého jsme v zápase dosáhli, jinak jsme hráli opravdu špatně, neběhali jsme a nevyužili výhodu většího počtu hráčů na ledě.

Všichni už napjatě čekáme na další zápas, který se koná za 14 dní, konkrétně ve čtvrtek 9. dubna v 17:00 proti krutému el seňorovi Mazimu a jeho trapnému týmu neúspěšných jaderňáků. Všichni jsou vítáni, fanynky dvojnásob.

PS: Kdo očekával barvité vylíčení, jak Vagiho nejednou obehrála holka, tak to lze jen těžko popsat slovy. I s plnou pusou dokázala florbal hrát na/při vrcholu a lze chápat, že se Vagi nesoustředil naplno na hru (odpuštěno mu ale není, i když on si odpustil do trenek dost).

PS2: Kdo očekával pichlavé poznámky na našeho slovensko-ukrajinsko-rusko-gruzínského spoluobčana, tak snad k němu ani není čo povedať. Po tom, co splatil všechny své pokuty, začal se sprchovat a přestal napadat disciplinární komisi, tak zbývá komentovat pouze jeho hru. Tu bych já (a předpokládám, že mluvím za všechny spoluhráče, florbalisty, živé bytosti i načesané psy trousící hovna na chodník před Trojankou) rád ohodnotil slovy: „Prosím, vypíchněte mi obě oči, ať se na to nemusím dívat.“

V naší bráně se objevil „největší“ gólman, kterého tralalalala má, sám velký Cuhra Cuhrovič. V obraně rychlonožka Petr Vágner a obětavý hráč Vašek Kouba. Do útoku se postavili střelci Petr Vondráček, Honza Kotrbatý a nestřelec Petr Bohuslav. Jedna ze zajímavých věcí nastala hned před začátkem, když jsme si půjčili brankářské vybavení a gólman soupeřů musel chytat v kalhotách, ve kterých přišel.

První třetinu jsme zahájili famózně, když jsme po 7 minutách vedli 2:0. Pak jsme se sice nechali trochu unést hrou a z protiútoku jsme dostali gól, ale s konečným stavem první třetiny 2:1 jsme byli spokojeni. O přestávce jsme si spočítali, že pokud nebudeme spěchat a hrát ze zajištěné obrany tak nemůžeme prohrát. Po gólu na 3:1 jsme si řekli, že to budeme hrát jako Chelsea a začali jsme betonovat. Jenomže po 13 vteřinách 3. třetiny nám to nějak nevyšlo a soupeř dal gól na 3:2 a o 2 minuty později srovnal na 3:3. Po tomto gólu jsme pochopili, že tato strategie nám mnoho ovoce nepřinese a vydali jsme se do útoku. Na konci zápasu jsme sklidili plody naší práce: výhra 5:3 a jedny zničené kalhoty u soupeřova brankáře. Nakonec se snad hodí jen dodat slova našeho hráče „Když tu není Sakmár můžeme porazit kohokoli.“

Prvá tretina sa začala priam excelentne. Súper mal ešte pravdepodobne zatmenie pred očami, keď  Honza Kotrbatý otvoril skoré v prvých sekundách zápasu. Škoda ,že sa zápas nekončí po dvadsiatich sekundách, pretože následne sme mali zatmenie my a bolo vyrovnané. Potom prišli chvíle nášho brankára Ondreja, ktorý si povedal, že nie je umenie dostať  gól od polovice ihriska ,ale musí to byť ešte pomedzi nohy  a hneď nato aj úplné z rohu. Potom sme dostali ešte asi ďalšie dva , no to už nie je podstatné. Hlavné bolo, že sa nám zásluhou  Petra Vondračka podarilo znížiť, keď zužitkoval nahrávku od Michala Sakmára.

Hneď na úvod druhej tretiny sme sa radovali ešte raz, keď Honza našiel nepokrytého Michala Sakmára  a on pohodlne(nemám tušenie ako) prekonal súperovu brankárku. Potom sme súpera úplne zatlačili, vôbec sme im nedali dýchať, no naše kombinácie často končili na brankárke alebo bránkovej konštrukcii. Oku lahodiace boli hlavne akcie novo vzniknutého dua Kotrbaty- Kešeľák , ktoré najviac zamestnávali obranu FBMI.  Škoda , že ich spolupráca priniesla iba jeden gól v podaní Honzu. Treba ale povedať, že v niektorých prípadoch súperova brankárka čarovala viac ako Harry Potter pri boji s Voldemortom (ktovie aký elixír mala v tom jogurte pred zápasom).

Tretia tretina sa už hrala iba pre štatistiku ,frustrácia z toho, že sa nám nedarilo strieľať góly z množstva šancí vyústila v to, že sa nám nechcelo ani veľmi brániť a tak súper pridával  jeden gól za druhým.  A tak konečný výsledok bol __:_….čiže proste výprask.

Len tak na záver , chýbali nám opory ako zachraňujúci sa Dalibor, simulant Cuhra, leňoch Hamboš, a aj Beny, ktorý uprednostnil pohovor v temelíne pred florbalom -hanba ti na tri generácie!!!.  A ešte slovami počítačového jazyka: Sme ako VLC player- prehrávame všetko.

Prvá tretina sa začala ideálne, už na jej začiatku sa do strely oprel Dalibor Repček a vyhrávali sme 1:0. Každý predpokladal, že to pôjde takto aj ďalej, no stal sa opak. Z ničoho nič sme nedokázali správne vypočítať dráhu loptičky a ani silu potrebnú k vyslaní strely na súperovu bránku. Vtedy začali naplno pracovať kalkulačky v našich hlavách a hra tým začala dosť trpieť. Na druhej strane FELaci so svojou biednou znalosťou matematických vied odhadovali smerovanie loptičky tak dobre, že do konca tretiny otočili stav na 1:5.

Zo začiatku druhej tretiny to nevyzeralo na žiadne zlepšenie z našej strany . FEL nám vsietil ešte jeden gól a už to vyzeralo s nami na uterák, keď vtom Dalibor opäť objavil vzorec na prekonanie súperovej obrany a znížil na 2:6. Keďže Dalibor je kolektívny hráč tak sa s nami o tieto vzorce a rovnice podelil, a do konca tretiny sa nám zásluhou pekného sóla Tomáša Hambalka a strely Petra Vondračka podarilo znížiť na 4:6.

Do tretej tretiny sme nastúpili s odhodlaním napadať súpera , využívať Maziho „schválne“ chyby pri rozohrávke a minimálne vyrovnať stretnutie. Naša snaha však priniesla len jeden gól Hambalka v úvodných minútach. Nešťastie náško tímu vyvrcholilo pri našom záverečnom tlaku, keď Dalibor do svojich rovníc zaradil nečakane aj vylúčenie na 2 minuty, čo znížilo šance takmer na absolútnu nulu. Nikto teda nepredpokladal , že by sme tento zápas mohli aspoň vyrovnať, no stal sa zázrak. Úplne na konci si vzal slovo náš kapitán Vašek Kouba a dvoma gólmi (sám nevedel ako ich dal) naklonil misky váh na našu stranu, a tak sme tento náročný zápas po urputnom boji vyhrali 7:6.

Jelikož jsme nastoupili po tvrdém zkouškovém období bez tréninků, první zápas se strojárnou by se dal označit jako přípravný. Po laciných chybách z ranní rozespalosti jsme brzy prohrávali a raději jsme po zbytek zápasu šetřili síly. Konečný výsledek 0:10 vybízel k podcenění našeho týmu, naopak my jsme se rozhodli přípravu na další zápasy nepodcenit: Poslali jsme našeho nejhoršího hráče (nebudu jmenovat, znalci florbalu si snadno odvodí) pro piva a flašku zelené. Díky posilnění nám vyšel další zápas o poznání lépe – prohra se stavebkou 3:5 již nevypadá tak zle.

Naše chvíle však měly teprve přijít. Na poslední zápas o 5. místo s FITem, ke kterému směřovala celá naše příprava, nás přišla podpořit sama Bohyně. Po jejím příchodu šla rapidně nahoru hra celého týmu. Nejvíc se zvedl Čůrák, který se stal se čtyřmi góly nejlepším střelcem Tralalalala na turnaji. Náš výkon byl takticky dokonalý – využili jsme slabou psychiku soupeře, pro něhož byl na rozdíl od nás zápas o 5. místo zklamáním, a znechutili jsme osobním bráněním jejich nejlepšího hráče. Kromě Čůráka se do černého trefili Cuhrouš, Bohouš a Kubové Svoboda a Vít.

Konečný výsledek 5:1 a celkové 5. místo nám stále udrželo naději na celkové vítězství v Souboji fakult.

První třetina se nevyvýjela nejhůře, bohužel ke konci se podařilo soupeři využít šanci a dostat se tak do vedení, které si i přez naše nezměrné usilí udržel až do konce zápasu. První třetina skončila ne příliš příznivě, avšak ani nijak tragicky, 0:1. Během druhé třetiny jsme stále drželi mírnou převahu nad soupeřem, ale nepodařilo se nám vstřelit gól. Čehož využil soupeř a ověřil platnost pravidla „nedáš, dostaneš“. To už ale bylo moc na Dalibora Repčeka, vycházející hvězdu našeho týmu a dá-li Pošta možná i budoucího nejlepšího střelce. Po rozehře si na středu hřiště vzal míček a dopravilo ho až do soupeřovy branky a upravil tak skóre na 1:2. Flyers však ještě do konce třetiny zvládli vstřelit ještě jeden gól. Druhá třetina tedy skončila 1:3. Po druhé přestávce, během které měl náš kapitán motivační proslov, jsme na soupeře vyvynuli tlak. Po souhře Jakuba Víta a Dalibora se nám podařilo snížit stav na 2:3. Vydina remízy a i možné výhry nás hnala dále, pokračovali jsme v tlaku na soupeře. Tento nápor vyvrcholil ke konci třetiny, kdy byl překonán protivníkův brankář, bohužel ho zvládl zastoupit obránce, když se zcela nevybíravě a proti pravidlům postavil do brankoviště a z brankové čáry odpálil míček pryč. Po tomto zákroku byl vyloučen a bylo nařízeno trestné střílení. Dalibor se ujal výkonu trestu. Podařilo se mu překonat brankáře, ale dle názoru rozhodčích po tom co udělal pohyb zpět, takže nájezd nebyl uznán. Po tomto incidentu se nám už nepodařilo dostatečně zkoncentrovat na přesilovku a v závěru zápasu jsme se již neprosadili. O epsilon více než minitu před koncem zápasu si Flyers pojistili výtězství ještě jedním gólem. Souboj o druhé místo jsme nakonec po dramatickém konci prohráli 2:4.

Do zápasu jsme vstoupili s taktikou nechat doktory trochu vyběhat a výsledkem byl nepříznivý stav 0:4 po první třetině. Z našeho snažení stojí za zmínku jen pár střel Honzy, který to zkoušel kdykoliv měl příležitost, leč střeleckou mušku si tentokrát zapomněl v tramvaji. Do druhé třetiny už jsme vstoupili v bojovnějším duchu a výsledkem bylo několik slibných příležitostí z nichž největší trestuhodně sám před brankářem spálil Kuba Svoboda a mocně se tím přihlásil o cenu pro „minelu utkání“. Žádná z našich střel se však neuchytila, naopak soupeř nám přidal na konto další tři góly. Tým spoléhal na to, že Ondra „zeď“ Chmelař si s nájezdy dva na brankáře poradí, ale i přes několik pěkných zákroků se mu to příliš nepodařilo.

Před třetí třetinou zněl cíl jasně. Nedostat desítku, dát gól a přežít. V průběhu třetiny se Vagy, snad pro svou vrozenou soutěživost a dobrou náladu, rozhodl nechat u mantinelu obhodit a oběhnout nejmenší hráčkou soupeře a tím pobavit diváky, probudit hráče na hřišti z nudy a vyhrát cenu pro „minelu utkání“. Poměrně dlouho se nám plán nedostat desítku dařilo naplňovat a nedlouho před koncem byl stav „pouhých“ 0:9. Soupeř už se na to nemohl dívat a dvě minuty před koncem nám daroval přesilovku. K rozehrání standardní situace z boku hřiště se postavili Honza s Benym. Beny se po přiťuknutí od Honzy rozhodl na nic nečekat a ve víře v otočení zápasu odrazil krásnou střelou míč o tyčku do brány. V euforii po vstřeleném gólu jsme však zaspali v obraně a dostali na cestu domů další dva góly. Konečný výsledek 1:11 není vzhledem k síle soupeře a počtu hráčů příliš velkou ostudou a chlapci z týmu už se těší, až zesměšní dalšího soupeře. Nebojte se podívat do mapy, nalézt cestu na Julisku a podpořit borce z vašeho oblíbeného florbalového týmu v dalších zápasech.

Popisovat třetiny jak šli po sobě, nemá cenu, co je ale důležité, že pouze jedna hvězda zůstala zářit na zápisu o utkání a druhá vyhasla. Ukázalo se, že pouze hvězda, která má víc hmoty září déle. Ano všichni si už domysleli, který hráč měl opět v zápase 2 góly a 2 asistence. K hvězdě se ale přidali Kuba Vít s 2 góly a 1 nahrávkou, Peťa Vondráček a Honza Kotrbatý s 1 gólem. Celkové skóre nebylo příliš lichotivé 6:18, ale je důležité dodat, že jsme se snažili. Snad se příště objeví nová hvězda, na kterou už tak dlouho čekáme, protože jedna nám nestačí.

Odborným pohľadom by sa tento zápas dal rozdeliť na dve kapitoly. Tou prvou bol samotný zápas a tou druhou návrat našej stratenej hviezdy a kapitána  Petra Vágnera ,ktorý si dal pred rokom rande s električkou a rozdýchaval to až do dnes. O tom, ako samotný zápas dopadol, sa dočítate v nasledujúcich riadkoch.

Už od prvých minút bolo jasné ,že tento zápas budeme mať pod kontrolou. Náš prvý gól hneď v úvode strelil Michal Sakmár. Ten z prvej prekonal hosťujúceho brankára ,ktorý v niektorých prípadoch pôsobil akoby v bránke stál prvý krát. Po tomto prvom góle to už išlo prakticky samo, skoro každé striedanie padol do súperovej bránky gól a oni sa k tej našej dostaváli iba sporadicky.  Góly na našej strane príbúdali rýchlosťou takou, akou asi ešte nikdy predtým. Postupne si nejaký ten bod prípisal každý z tímu a čakalo sa už len nato, kedy si otvorí svoj strelecký učet aj Peter Vágner.  Jeho historická chvíľka prišla v druhej tretine, keď si v rohu prebral loptičku a pohodlne skóroval, z čoho sa tešil celý tým, no najviac samotný aktér, ktorý nám to pripomínal celý zápas.

Suma sumárum, výsledne skóre bolo 16:2 v náš prospech, čo je historicky najlepší výsledok nášho florbalového tímu. Najväčšou hviezdou zápasu bol Cuhra 5+2, za ním v streleckých pretekoch zaostal iba o gól Sakmár 4+ 0. Ostatní hráči si pripísali buď nejaký ten gól alebo asistenciu. Tento perfektný výsledok nás iba navnadil pred ďalším zápasom.