Vstup do zápasu se nám, jak je již naší tradicí, nevydařil. První lajna v čele s kapitánem Petrem Vágnerem a křídelními esy Márou Matasem a Ondrou Slámou inkasovala po necelé minutě hry, kdy nechala úplně nekrytého hráče soupeře skórovat pěknou střelou ze střední vzdálenosti. Poté jsme měli více ze hry, čemuž pomáhal fakt, že soupeř neměl žádné hráče na střídání, zatímco my jsme se točili ve třech lajnách. Přesto se nám podařilo vstřelit gól až ke konci první třetiny, kdy po nahození před bránu od Peti Bohuslava skóroval důrazný Jára Krbec. Peťa „přes prázdniny jsem se naučil střílet“ Bohuslav byl vůbec na novou sezónu připraven důkladně a hned v úvodu druhé třetiny zavěsil nechytatelnou pumelicí do vinglu soupeřovy branky. První lajna chtěla následně dostát svého jména a v polovině třetiny vletěl do soupeřova brankoviště Peťa“ poprvý v životě sem trefil míček ze vzduchu“ Vágner a nadvakrát uklidil do branky nahrávku od Ondry Slámy. Náš třetí gól nás trochu ukolébal a vzápětí jsme podruhé inkasovali. Obavy o výsledek nás neprovázely dlouho, protože čtvrtý gól přidal výborně hrající Peťa Bohuslav.
Do třetí třetiny jsme vstoupili s cílem doražení unaveného soupeře, což se nám velmi dobře dařilo. Nejprve skóroval náš dlouhodobě nejlepší střelec Peťa Veverka a poté se k překvapení všech přítomných trefil poprvé za Tralalalala Zdenál „ v životě sem netrefil branku“ Junek, který byl tak rozhořčen výroky rozhodčích, že bez jakéhokoliv přemýšlení napálil míček přímo do šibenice. Závěr jsme dohrávali víceméně bez potíži, a v závěrečné minutě zasadil poslední ránu soupeři Honza Pozler, který si pohrál s brankářem a v čase 12:59 doběhl i s míčkem do branky.
Vstup do sezóny se nám tedy podařil a doufejme, že se nebude opakovat minulý rok, kdy jsme po úvodních dobrých výsledcích v druhé polovině roku úplně propadli. Podpořit nás v této snaze můžete už v pondělí 29.10. ve 20:30 na hale Kotlářka, kdy startujeme další Soutěž, a to Fakultní UFL proti týmu VŠCHT.
]]>K prvnímu zápasu jsme tedy nastoupili proti FELu. Po dlouhé době se na zápas dostavily všechny klíčové opory, a proto jsme před utkáním doufali ve vítězství. Utkání bylo poměrně vyrovnané, i když po většinu času jsme měli mírnou převahu my. Předvedli se hlavně naši tradiční střelci. Obránci Jan Pozler a Jan Kotrbatý se trefili z přímého úderu, jeden Honza na začátku a druhý symbolicky na konci. Kapitán Peťa Vágner se díky své „svalnaté“ postavě protlačil z rohu před branku a zavěsil třetí gól a náš nejlepší střelec Peťa Veverka se nenechal zahanbit a vstřelil náš druhý a čtvrtý, navíc vítězný, gól. Soupeři se po každé naší brance zmohli na odpověď, ale na naší čtvrtou a pátou branku ze třetí třetiny už odpovědět nedokázali. V úvodním zápase jsme tedy vyhráli 5:3.
Následující týden nás čekala Přírodovědecká fakulta, kterou jsme před začátkem turnaje považovali za outsidera. To se nám vymstilo. Po celý zápas jsme byli slabším týmem, rychle jsme se dostali do ztráty a jediná chvíle, kdy jsme mohli věřit v dobrý výsledek byla ve druhé třetině, kdy za stavu 0:3 rychle po sobě snížili Jan Kotrbatý a krásnou ranou, a premiérovým gólem za Tralalalala, Vašek Kouba. Následoval však další příděl branek do naší sítě a zápas skončil výsledkem 2:6.
Situace ve skupině se vyvinula takovým způsobem, že jsme si to v posledním zápase rozdali Fakultou tělovýchovy o postup do semifinále. Soupeřových hráčů na zápas nepřišlo mnoho, navíc za ně hrály dvě pří(sl)ušnice něžnějšího pohlaví, ale naše optimistické vyhlídky byly zadupány do země brzy po startu utkání. V obranné činnosti jsme podali velmi špatný výkon, útočníci nepřistupovali včas k hráčům a skoro všechny góly jsme dostali po nepokrytí soupeřových hráčů a jejich krásných střelách zdálky. Tento rozhodující zápas jsme bohužel nezvládli a jediné co stojí za pochvalu je branka Peti Vondráčka, který krásně vystřelil z kraje hřiště, a naše závěrečná hra v oslabení. V tom jsme hráli nejlépe z celého utkání, když nejprve po úniku Martina Beneše a jeho nahrávce skóroval Peta Vágner a následně našemu kapitánovi chyběly jen centimetry, aby zachytil nahrávku do úniku opět od Martina Beneše. Jinak náš výkon nebyl odpovídající důležitosti zápasu a odešli jsme s potupnou porážkou 2:5. Ve skupině jsme tedy skončili třetí a čekal nás zápas o páté místo.
]]>Do zápasu jsme vletěli s obrovskou vervou a soupeře jsme zatlačili, což vyústilo v gól Radka „pokaždé když nastoupím tak skóruju“ Papouška, který se s ničím nemazal, oběhl branku a poslal gólmanovi soupeře míček mezi nohama do brány. Ani jsme se nenadáli a dvě vteřiny po rozehrání buly soupeř vyrovnal kuriózním gólem hlavou, který náš oblíbený rozhodčí „Sem tlustej a navíc kokot“ uznal. Vyrovnávací gól však náš tlak nezastavil a po druhé asistenci Honzy Kotrbatého v zápase nás poslal do vedení Martin „rozbiju rozhodčího“ Beneš. Chvíli na to jsme dostali možnost hrát přesilovku, kterou využil nejlepší kapitán v historii Tralalalala Peťa Vágner, když nádhernou přihrávku Dráta před bránu poslal do šibenice. Do konce druhé třetiny ještě soupeř stačil snížit na 3:2.
Ve třetí třetině jsme navýšili náskok během další přesilové hry. Po krásné nahrávce kapitána Petra „report píšu já a a nebojím se vychválit“ Vágnera vystřelil ještě krásněji Honza Kotrbatý a bylo to 4:2. Tento stav jsme dlouho kontrolovali a až tři minuty před koncem obdržel jinak výborně chytající Jirka Weiss třetí gól. Tím jsme se dostali trochu pod tlak, ale nakonec jsme vedení 4:3 udrželi, i když si pár vteřin před koncem Tomáš “tentokrát obránce“ Hambálek pohrával na vlastní polovině s protihráči i nervy spoluhráčů.
Po sérii porážek jsme tedy zakončili sezónu UFL Open výhru. Přesto jsme se nakonec neprobojovali do playoff. Zlepšenou formu však můžeme prokázat již tento pátek v 17:00, kdy se v nové soutěži Fakultní UFL utkáme s týmem FELáků. Přijdťe nás podpořit a odměnou vám budou slova chvály v příštím reportu.
]]>Do utkání proti Cottagers jsme nastoupili zejména s cílem příliš se neunavit před druhým zápasem, protože náš soupeř bojuje o prvenství ve skupině a rozdíl mezi úrovní jejích hry a naší je asi takový, jako rozdíl mezi naším kapitánem Petrem Vágnerem a studentem áčkové matematiky. Podle toho taky vypadal průběh zápasu. Zejména v první polovině zápasu jsme dostávali jeden gól za druhým, když si s námi soupeř dělal co chtěl a ani enormní snaha našeho nového gólmana Michala Vacka nezabránila s chutí kombinujícím soupeřům ve skórování. Za zmínku stojím pouze naše dva góly. První jsme vstřelili po úniku našeho kapitána po křídle a jeho následné pobídce Ondrovi Slámovi před prázdnou branku. Před druhým gólem vypíchl Vašek Kautský výborně balónek a utíkal sám směrem ke gólmance soupeře. Petr „Einstein“ Vágner chytře vytušil, že mu Vašek nahraje o brankářku, a proto nic nevypustil, následoval Vaška do útoku a dorazil jeho odraženou střelu. Další branky přidával opět už jen soupeř a utkání skončil pro nás v dané situaci ještě milosrdným výsledkem 10:2 pro Cottagers.
Do druhého utkání jsme vstupovali s podstatně větší nadějí na výhru, přesto jsme hned v začátku inkasovali, když si nejlepší střelec soupeře povodil našeho kapitána a zavěsil. Netrvalo to dlouho a vyrovnali jsme zásluhou nováčka Honzy Kukrala, který dorazil do branky nahození Tomáše Hambálka z půlky hřiště. Poté převzal iniciativu soupeř a nejprve na konci první třetiny po ztrátě Vojty Lejska a poté na začátku druhé třetiny po ztrátě míče Petrem Vágnerem v blízkosti naší branky skóroval opět nejlepší střelec soupeře. Ve druhé třetině se již nic zajímavého nestalo a náš tlak na vyrovnání přišel až ve druhé půlce třetí třetiny. Nejprve čtyři minuty před koncem obránce Honza Kotrbatý po příklepu Tomáše Hambálka krásně vymetl šibenici soupeře a o necelou minutu později uklidil v závaru před brankou míček do sítě novopečený kapitán. V těchto chvílích utkání jsme soupeře přehrávali a snažili jsme se o vítěznou brankou. Bohužel jsme se nechali příliš strhnout hrou a při akci Martina „Míši“ Beneše jsme zapomněli na obranu a po naší nepřesné nahrávce se hráč Dokuref dostal do úniku, ve kterém se ho snažili dostihnout Martin Beneš a Venco Pejchal, a po pádu všech tří aktérů na zem odpískal rozhodčí trestné střílení. To sice Michal Vacek skvěle vychytal, ale po něm nás čekalo dvouminutové oslabení 5 na 3. To jsme bohužel nezvládli a dvě minuty před koncem jsme prohrávali 4:3 a a čekalo nás ještě oslabení 5 na 4. V něm jsme měli šanci na vyrovnání, když aktivní kapitán Petr Vágner vypíchl při napadání míček a ve snaze napravit své předchozí chyby vystřelil z úhlu těsně mimo bránu. V závěru jsme si již nedokázali vytvořit tlak a sedm vteřin před koncem jsme popáté inkasovali. Utkání rozhodli zejména naše individuální chyby a chybělo nám i trochu štěstí pří našem častém ostřelování branky soupeře. Poslední utkání základní části odehrajeme za dva týdny, v pátek 6.4. v 16:00 a budeme rádi za každou diváckou podporu.
]]>První gól se nám povedlo vsítit už po 3 minutách, když Tomáš Hambálek, hrající na pozici obránce, udělal dlouhou sólovou akci, na jejímž konci nedal brankářovi příliš velkou šanci. Už 2 minuty poté využil naši převahu Honza Pozler po výborné přihrávce Kuby Koláře, který vybojoval míč za soupeřovou brankou. Honzovi to zjevně nestačilo, a tak za další 3 minuty zvýšil už na 3:0. Veškeré útočné aktivity ISC Rockers jsme přitom ubránili zpravidla s přehledem a nepustili je do žádných pořádných šancí.
Skórovat se podařilo i naší první pětce, když Tonda Povolný nahrál Petrovi Veverkovi, který se nemýlil. Naši převahu korunoval ještě minutu před koncem první třetiny Vašek Kautský, a tak jsme do druhé části vstupovali za jednoznačného stavu 5:0, navíc naše brankářka udržela po celou třetinu čisté konto.
V druhé části jsme v nastaveném tempu pokračovali. Dvakrát se trefil Matěj Kotrba a po jednom gólu si připsali Petr Veverka a Michal Beránek. Bohužel jsme jednou zaváhali i v jinak nezvykle dobré obraně a jeden z „Rokerů“ snížil. Po druhé třetině stav 9:1.
Ve třetím dějství jsme kontrolovali hru a soupeře k ničemu většímu nepustili. Výjimkou byly dvě náhodné situace: jedna skákající střela odněkud z půlky a druhý šoupák, který se také nějak dostal do brány. Skóre ještě dvakrát navýšil Honza Pozler po přihrávkách od Kuby Koláře a Zdeňka Junka, čímž ukončil naši gólovou smršť, a odcházeli jsme tak se zaslouženou výhrou 11:3, Karolína byla jednoznačně nejlepší holkou, která za náš florbalový tým kdy chytala (a asi jedinou), a navíc jsme si výrazně vylepšili skóre.
Tentokrát jsem dorazil včas, i když jsem v to už nedoufal. Po nezbytné přípravě v šatně (rozuměj oblečení výstroje) jsem se konečně dostal k hrací ploše, kde na mě už čekali moji spoluhráči. Všichni jsme byli patřičně motivováni a povzbuzeni vzpomínkou na naše poslední florbalové setkání s týmem z ČZU. To jsme totiž (podle toho co si vzpomínám, co říkali spoluhráči) remizovali 2:2.
Po rozcvičení nastoupila první pětka na úvodní buly. Už ani nevím, zdali jsme ho vyhráli, ale jedno bylo jisté, soupeř se dobré tři minuty nedostal na naši polovinu hřiště. Možná že jsme se nechali příliš strhnout úvodem zápasu a spoluhráči začali být nepozorní tam u mě vzadu. Už ani nevím jak, ale první třetina skončila 0:2 pro soupeře. No, určitě se to nedalo chytit…
Druhá třetina začala nervózněji ale odhodlaněji než ta první. Bohužel i v ní se projevily naše zmatky v obraně a jeden zmatek v bráně. Soupeř nás hlavně přehrával svými přesnějšími nahrávkami a o něco důraznější střelbou. Jinak taky žádná sláva. Hráčům ČZU se však během této třetiny podařilo vsítit další dvě branky. My jsme dokázali snížit díky Radkovi „už si koupil trenky“ Papouškovi po nahrávce Petra Veverky a Petra „Švéda“ Vágnera. Výsledek po druhé třetině 1:4.
Ve třetí třetině padly do naší sítě další dva góly. Ten co si pamatuju, byl po dorážce. Soupeř přečíslil naše obránce a jeden protihráč se na mě řítil jak Petr Vágner na soupeřovu bránu, ale o tom až později. První střelu jsem chytil a naneštěstí odrazil zpět na hůl protihráče. V tu chvíli měl následovat sebe obětující se skok některého z mých obránců, ten ale nepřišel. A tak soupeř z dorážky zvýšil skóre. Stav zápasu upravil Petr Vágner, když na polovině hřiště vybojoval míček, probil se přes tři soupeřovy hráče a nekompromisně zavěsil do pravého rohu. Tento zápas jsme sice prohráli 6:2, avšak náš herní projev se zlepšuje a tak se naši protivníci mají na co těšit…
]]>Bohužel jsme nezačali nijak dobře. Opět pozdě dorazivší Jirka „Díra“ Weiss se ještě převlékal v šatně a za jeho záda už padl první gól. Pak se sice dostavil a předvedl několik pěkných zákroků, ale soupeř hrál ve velkém stylu. Ačkoliv jsme jistě předvedli nejméně dvakrát lepší výkon než minulý týden, neměli jsme šanci. Soupeř, Average Joes, hrál totiž nejméně desetkrát lépe. Proto také první třetinu vyhrál 7:0.
Ve druhém dějství jsme se trochu vzmužili. Po dlouhé době do sestavy navrátivší se Radek „tepláky“ Papoušek vystřídal na centru prvního útoku zraněného TOOMa a hned si připsal dvě branky. A to dokonce během jediného střídání. Pravé křídlo Petr Vágner se proměnil v nahrávače. Radkovi na první branku přihrál, jeho druhá trefa přišla pak z dorážky Petrovy střely. Aby toho nahrávání neměl málo, přičinil se Petr o chvíli později i o premiérový gól Honzy Pozlera.
Svůj (alespoň) nahrávkový hattrick Petr Vágner dokončil ve třetí třetině, když doslova na stříbrném podnose předložil před odkrytou branku míček Petrovi Veverkovi. Ten tak prolomil svou střeleckou impotenci a svou šestou tutovku konečně proměnil. Prohra 17:4 je sice nejhorší ve florbalové sekci, ale ne nejhorší v historii Tralalalala (23.10.2006, Drink team – Tralalalala 21:2) a navíc vzhledem k minulé výhře našich soupeřů 24:0 ne zas tak demotivující. Věřím, že teď už to bude jen lepší
]]>