Tentokrát se na zápas podíváme pohledem brankáře.
Tentokrát jsem dorazil včas, i když jsem v to už nedoufal. Po nezbytné přípravě v šatně (rozuměj oblečení výstroje) jsem se konečně dostal k hrací ploše, kde na mě už čekali moji spoluhráči. Všichni jsme byli patřičně motivováni a povzbuzeni vzpomínkou na naše poslední florbalové setkání s týmem z ČZU. To jsme totiž (podle toho co si vzpomínám, co říkali spoluhráči) remizovali 2:2.
Po rozcvičení nastoupila první pětka na úvodní buly. Už ani nevím, zdali jsme ho vyhráli, ale jedno bylo jisté, soupeř se dobré tři minuty nedostal na naši polovinu hřiště. Možná že jsme se nechali příliš strhnout úvodem zápasu a spoluhráči začali být nepozorní tam u mě vzadu. Už ani nevím jak, ale první třetina skončila 0:2 pro soupeře. No, určitě se to nedalo chytit…
Druhá třetina začala nervózněji ale odhodlaněji než ta první. Bohužel i v ní se projevily naše zmatky v obraně a jeden zmatek v bráně. Soupeř nás hlavně přehrával svými přesnějšími nahrávkami a o něco důraznější střelbou. Jinak taky žádná sláva. Hráčům ČZU se však během této třetiny podařilo vsítit další dvě branky. My jsme dokázali snížit díky Radkovi “už si koupil trenky” Papouškovi po nahrávce Petra Veverky a Petra “Švéda” Vágnera. Výsledek po druhé třetině 1:4.
Ve třetí třetině padly do naší sítě další dva góly. Ten co si pamatuju, byl po dorážce. Soupeř přečíslil naše obránce a jeden protihráč se na mě řítil jak Petr Vágner na soupeřovu bránu, ale o tom až později. První střelu jsem chytil a naneštěstí odrazil zpět na hůl protihráče. V tu chvíli měl následovat sebe obětující se skok některého z mých obránců, ten ale nepřišel. A tak soupeř z dorážky zvýšil skóre. Stav zápasu upravil Petr Vágner, když na polovině hřiště vybojoval míček, probil se přes tři soupeřovy hráče a nekompromisně zavěsil do pravého rohu. Tento zápas jsme sice prohráli 6:2, avšak náš herní projev se zlepšuje a tak se naši protivníci mají na co těšit…
0 komentářů