Tralalalala na pražském 1/2 maratonu 2012

Nejen fotbalem a fanděním živ je člověk, a tak není náhodou, že se na tradičním pražském 1/2 maratonu sešla pestrá směsice členů a příznivců Tralalalala: zástupci fotbalového Áčka (Ondra Bartoněk), Béčka (Martin Cuhra), La Tralalalala (Kamila Johnová), nově vznikajícího fotbalového týmu Jaderný odpad, aneb Tralalalala Ultras (Honza Paták, Ondra Šembera, Honza Mareš, moje maličkost) a Marek Bukáček.

V den D jsme se okolo půl jedenácté dostavili do stanového městečka rozprostřeného na nábřeží Vltavy od Rudolfina až po právnickou fakultu. Díky ochotě prof. Hlavatého, který se účastnil štafetového běhu za nadaci VIA, jsme mohli za svůj hlavní stan zvolit chodbu před studovnou na Břehovce a nemuseli čelit venkovnímu studenému větru a tlačenici ostatních běžců. Tedy, kromě Ondry Bartoňka, který si v B koridoru asi hodinovým čekáním (rozuměj mrznutím) poctivě vystál první řadu, a v čase 2:44 záznamu ČT 4 tak můžete spatřit povedenou reklamu na FJFI. My ostatní jsme se asi deset minut před začátkem závodu odebrali z Břehovky, náplastí zalepili bradavky, nabudili se (a ostatní běžce dosti udivili) bojovým pokřikem Tralalalala a odebrali se do našich startovních koridorů.

Nastala dvanáctá hodina a z reproduktorů se ozvaly první tóny Smetanovy Vltavy. Od Rudolfina až po právnickou fakultu se v tu chvíli dávala do pohybu masa 10 tisíc běžců. Já jsem startoval z posledního K koridoru a jakožto premiérový účastník jsem si tyto chvíle vysloveně užíval. Kolem mě stála kromě Čechů pestrá směsice cizinců, namátkou Kanaďané, Francouzi, Italové, Rusové a mnozí další. Než jsem s davem proběhl startovní čáru, uplynulo přes deset minut. Prvních pět kilometrů po nábřeží směrem k Vyšehradu jsem absolvoval v poklidném tempu a cik cak předbíhal běžce přede mnou. Velké díky patří pánům Brodénovi a Halfordovi za výpomoc s dodržováním tempa. Následuje postupně 7. km, míjím se s Cuhrou, 10. km, znovu kolem Rudolfina, 15. km, hele Terka mě fotí, musím mávat, Libeň, fouká hnusný vítr, 16. km, chytám se dvou španělských běžců, co nasazují ostřejší tempo, 18. km, už jenom tři, 19. km, ještě dva, kam jsem sakra dal ten hroznový cukr, 20. km, hurá, konečně vidím Čechův most! Na posledním kilometru mi připadalo neuveřitelně dlouhých každých uběhnutých 100 metrů označených cedulemi, následný běh cílovou rovinkou jsem si moc neužil, neboť jsem dobíhal v tranzu s výrazem oběti španělské inkvizice. I tak mám po pár minutách ze svého premiérového půlmaratonu výborné dojmy. S rychlejšími kolegy jsem se opět setkal před studovnou na Břehovce.

Díky našim volejbalistům jsme se mohli předvést v krásných růžových dresech s logem fakulty (jen si vychutnejte přiložená fota), i když naši barevnou originalitu nám bohužel kazili zaměstnanci nejmenované telefonní společnosti a několik běžkyň. Fanoušci kolem trati nás díky dresům mohli snadno identifikovat i v nepřehledném davu běžců a dle vyjádření Martina si naše dresy po hromadném startu se zájmem prohlížel i přítomný Václav Klaus.

Nejlepšího výsledku z naší skupiny dosáhl Honza Paták, který trať zvládl za neuvěřitelný čas 1:18:55 a umístil se na vynikajícím 94. místě. Ovšem ani výsledky ostatních vůbec nejsou k zahození: Ondra Bartoněk 1:31:50, Ondra Šembera 1:35:17, Honza Mareš 1:35:54, můj čas 1:42:26, Kamila Johnová 1:46:34, Marek Bukáček 1:54:40 a Martin Cuhra 2:05:30.

Myslím si, že mohu říci za všechny, že jsme ze sebe vydali maximum a dosáhli výborných výsledků, takže doufejme, že se za rok zúčastníme v minimálně stejném počtu a zase si o něco vylepšíme osobní maxima. Děkujeme i obětavým fanouškům za podporu v různých částech trati. A jako bonus na konec vyjádření dalších účastníků:

„V zimě a větru přišlo docela vhod zázemí Břehovky. Jinak jsem letos zvolil stejnou taktiku jako loni a předloni: levá pravá levá pravá… jen o něco rychleji. Běželo se dobře a s časem i umístěním jsem spokojený.“ (Honza Paták)

„Za hnusného počasí, ale v nádherné atmosféře se nepodařil ideální výkon. I když poslední 3 kilometry bolely a stále nemůžu chodit, tak skvělej zážitek. Pro příští rok bude výkon mnohem lepší. Doporučuju každému aspoň trošku sportovci si tento závod zaběhnout, stojí to za to !“ (Martin)
(Martina to stálo díky jeho zálibě ve vsázení se o cokoli s kýmkoli kromě startovného mimo jiné láhev zelené, láhev tequily a obíhání Strahova ve spodním prádle, pozn. autora )

„Jako správný jaderňák jsem i sobotu 31.3. trávila na Břehovce. Cestou z KDAIZ k právníkům na oběd mě na chodbě zastavil prof. Hlavatý se skupinkou mých spolužáků, ať prý se s nimi vyfotím. No proč ne? Před budovou bylo poněkud rušněji než obvykle. Beztak jsem neměla moc hlad, tak jsem se šla podívat trochu víc dopředu, cože se to koná za velkou slávu. Těsně předtím, než se mi podařilo prodrat se úplně dopředu, tak tam někdo začal střílet a všichni vzali nohy na ramena. Když jsem se po hodině a 47 minutách dostala konečně k těm právníkům, tak už bylo zavřeno. Štěstí, že cestou aspoň rozdávali banány a pomeranče, jinak by z toho vážně jednomu vyhládlo.“ (Kamila)

„Na půlmaratonu mě především naprosto nadchla atmosféra na startu – 8000 lidí se valí ulicí. Zážitek, který opravdu stojí za to. A dál už je to samozřejmě jen lepší :). Doufám, že na příštím ročníku oblékne růžové dresy Jaderky ještě více nadšených asociálních intelektuálů.“ (Honza Mareš)

„Půlmaraton, kterého jsem se zúčastnil úplně poprvé, jsem si celkově velmi užil; neopakovatelná atmosféra a doslova tisíce závodníků – to mi dodávalo tolik adrenalinu, že jsem se na startu neudržel a porušil svůj slib běžet prvních deset kilometrů pomaleji. Nicméně vodiče na 1:30 jsem se držel bez problémů a na desíti kilometrech jsem měl čas asi 42 minut. V dalších částech trati jsem nezpomalil, ba naopak, pořád jsem trošku zrychloval, což jsem natrénoval, jenomže moje plány asi na 18. kilometru zhatil nepříjemný vítr. Jakmile jsem se ocitl na Rohanském nábřeží, tak všem běžcům začalo foukat do protisměru. V tu chvíli jsem začal snad i potit krev – v horším místě snad foukat už ani nemohlo. K Čechovu mostu jsem se protrápil a nasadil znovu až tam, kilometr před cílem. Každopádně se svým časem 1:31:50 jsem velmi spokojen a svůj cíl zaběhnout kolem 1:35:00 jsem splnil na výbornou. Jsem velice rád, že jsem mohl reprezentovat naši fakultu i na tomto poli v krásném růžovém volejbalovém dresu, kterého si bylo jen těžko nevšimnout. Za rok se sejdeme zase na startu!“ (Ondra Bartoněk)

„V sobotu jsem zaběhl svůj první půlmaraton. Cíl byl jasný – dostat se do cíle, a to pod 2:10. Co se týče přípravy, něco jsem naběháno měl, takže teoreticky ok. Počasí nám moc nepomohlo, ale díky prof. Havatému jsme se mohli utábořit na Břehovce namísto mrznutí venku. Při běhu už zima nevadila, spíš naopak a před větrem se člověk schoval v davu … Běželo se dobře, na trati jsem měl fanynku a i podpora nezaujatých byla super. Krize přišla až v tunelu na 19km a s výslednám časem 1:54:40 jsem naprosto spokojený.“ (Marek)

Děkuji Terce Kráčmerové, která byla zároveň jedním z dobrovolníků zajišťujících hladký průběh celé akce, za focení a všem ostatním běžcům za poskytnuté komentáře.

[flagallery gid=19 name=Gallery]

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář