La Tralalalala – Tým neohroŽENých 0:12

Sázkaři dlouho očekávaný zápas mezi La Tralalalalala a NeohroŽENými ženami se odehrál  4.4.2013. K°naší smůle byly o sázce (rozdíl 5 gólů o něco piva a nějakej panák) pečlivě obeznámeny oba týmy, tak to byl (hezky česky řečeno) krátký proces.
Góly do naší brány padaly jeden za druhým, a proto si ani nikdo nepamatuje, z jakých situací vzešly. Z důvodu, abychom neklamaly čtenáře špatnými informacemi o průběhu zápasu, dáváme do placu zcela nový typ reportu – záblesky ze hry, které uvízly našim hráčkám v hlavě i po návratu z hospody!

–          „Kájinu sazku jsme prohrály poměrně rychle. Hrály jsme moc hezky a nevzdaly to, což se nám u lehčích souperu občas stává.“

–          Posmutnělá z nedostatku útočných akcí z naší strany sestavila jsem si v hlavě dokonalý plán úniku na soupeřovu polovinu zakončený gólem. Vyběhla jsem proto prostředkem z obrany dopředu. Kája jakoby četla moje myšlenky, hodila mi míč ukázkově na nohu, přesně do směru, tudíž zpracování nebylo vůbec žádný problém. S míčem u nohy jsem se „tak tak“chystala vypálit vpřed, avšak v zápalu boje jsem pominula (nikoliv zapomněla) přítomnost soupeřek na hřišti. V desetině vteřiny po tom co jsem zaslechla varování ‚záda!‘ jsem stála sice na soupeřově polovině avšak bohužel bez míče, který představoval nutnou podmínku pro vytoužené gólové zakončení z naší strany.

–          Vyhazuju míč z brány, nějak mi už nedělá ruka, co já chci, a tak si v hlavě říkám: „Do prdele, do prdele…,“ a koukám, jak míč letí přímo na fanoušky. Najednou, z ničeho nic se jako Superman zjeví Verča a zastaví míč PŘÍMO na čáře!
Nikdo to nečekal, nikdo nechápal, jak to udělala! (Normální fotbalista asi ví, jak to udělat, ale berme v potaz hráčské schopnosti našeho týmu, kde jsme se stopovat míč začaly učit teprve před nedávnemJ)

–          Kája vyhazuje míč, pokouším se o zpracování. Nepředpokládám, že míč poletí přímo na mě, uhýbám. Z tribuny se ozývá: „Zpracuj to prsama, ne? Na co je máš? Na okrasu?“. A poslouchaje hlas z tribuny narážím do protiháčky, ztrácím míč.

–          Cca 8 inkasovaný gól, motivace klesá níž a níž a nastává rozehrávka na půli. Naše hráčky nešťastně stojí na rozehrávce, koukají na míč a bez jakékoliv chuti čekají, co se bude dít… Vyčkávací taktika (počkáme, třeba budou hrát ty druhý) nevyšla a tak po dlouhé prodlevě rozehráváme k dalšímu útoku na bránu.

–          V rámci obrané akce se motám před bránou a snažím se všemi možnými způsoby zabránit tomu, aby nám zas dali gól… Ale tentokrát není gól to nejhorší , co mě v brankovišti potkalo, ale nejhorší je Kája, co mi dupla na nohu! Do smrti jí nezapomenu, že mi dupla zrovna na tu, co mě už týden bolí a ještě jsem jí to říkala! (Pozn. Red. : Já si nestihla uvědomit, která je která!:) )

–          Celou dobu všechny vytáčela jejich pekelně dobrá brankářka, která se snažila ohrozit i naši bránu svými střelami… Asi nevytáčela jen nás (holky v poli, co jsme nevěděly, co s ní dělat a kdo jí bránit) ale i naši brankářku… Ta v jednu chvíli přečetla, kam půjde útočnic nahrávka, té, co na nahrávku čekala, míč sebrala a běžela celkem sama na bránu. Gól z toho nebyl, třeba příště J !

–          Ještě tam byla jedna žlutá karta, ale za co, netuším..:D Kdyby někdo věděl, tak to sem klidně dopíšu…

Pro ucelení je vhodné dodat, že nám daly 12:0. Výprask jako za mlada… 😀

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář