La Tralalalala – Chicas 2:3

V rámci zachování duševního zdraví, by slabší povahy měly tento report raději přeskočit, protože zápas s Chicas byl doslova infarktový. První zvýšení tepu jsme zažily ještě před zápasem, kdy se nám trenér snažil nenápadně naznačit, že se Kája i náhradní brankářka Nikol ze zápasu omluvily. Ono celkově to vypadalo, že budeme rády, když budeme mít vůbec někoho na střídání, protože k naší nelibosti se zranění a nemoci v našem týmu nepříjemně rozšířily.
Už jsme skoro tahaly sirky o to, kdo se postaví mezi tyče, když se na obzoru začala rýsovat známá postava – Kája nabuzena čerstvě oslaveným bakalářským titulem. Zápas začal vypadat o poznání hratelněji. A nezačaly jsme špatně…. přihrávky na soupeřovu půlku, držení míče na soupeřově půlce, ba dokonce i střely na soupeřovu bránu. Po jedné takové se celá lavička včetně trenéra dobrých 30 sekund radovala, než se k naší nelibosti ukázalo, že se jednalo o tyčku. Osud nám však nepřál, a to co ubíral z přesnosti našich střel, to přidával na straně soupeře. O poločasu jsme tak prohrávaly 0:2.
Do druhé půli jsme nastupovaly s jasným cílem: prolomit střeleckou smůlu a protlačit míč do branky soupeře. A povedlo se, a ne jednou ! O první gól zápasu se z povedené akce postarala Bára, která se tak hned v prvním svém zápase zapsala na střeleckou listinu a potvrdila tak svůj mimořádný přínos pro celý tým. Našich šancí v průběhu hry přibývalo a nedlouho po Báře přidala gól i Verča Paštyková, která se nejlépe zorientovala ve vápnovém biliáru. Napětí se stupňovalo, hra zostřovala a minuty běžely neúprosně ku předu. Vytvářely jsme si další šance, ale branka soupeře odolávala. I přes neutuchající tlak se nám však nepodařilo vsítit po tíženou branku a samy jsme inkasovaly. Tolik vytoužené vítězství nebo alespoň po právu zasloužená remíza nám utekly o nepatrný kousíček. Smůla hold tentokrát stála při nás.

Zuzka Ch.

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář