S blížícím se koncem podzimní sezony tradičně oslabuje morálka mužstva a klesající teploty a ukojená touha po letním čekání na zápas přivedla 4.11.2015 na Chodov jen hrstku statečných, kteří si neodpustili s sebou přinést natažené kvadricepsy, střevní chřipky a dvě zelené. Při absenci obou golmanů se do brány, nehledě na své střelecké kvality, nahrnul Krči s vypůjčenými dámskými/dětskými rukavicemi. Bohyně tedy mohla zůstat v dresu a nápis na jejích zádech vykřesal radostné vzpomínky na mládí v týmu staříků, kteří dohráli před námi. Do pole byli dále připraveni TOOM, Ševa, Bobšit, Otík, ŠuŠu, Ten zmrd s dvacet čtyřkou Martin (Kuba Šandera) a moje ultraveteránská maličkost.
Na konci krátké rozcvičky jsem vzal míč, zakopl jsem ho do křoví na parkovišti a zápas mohl začít. Těžce dementní soupeři z týmu Těžká Demence sice zaujali pasivní roli v poli a svým pomalým pohybem nás nutili do nezvyklé pozice útočícího týmu, ale velmi brzy se ukázalo, že nominace Krčiho do kysny byl trenérský majstrštyk, když zlikvidoval dvě nebezpečné střely ze střední vzdálenosti a my získali jistotu v našem herním projevu. První úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, to když se Kuba ocitl s míčem za obranou a jeho snahou přenést hru na druhou stranu vápna vyčistil obránce všechny pavučiny v šibenici. Navázal tak na svůj krásný gól vlasy po autovém vhazování ze zápasu v Záběhlicích.
Soupeř sice odpověděl upracovaným gólem pěkně po dědkovsku z otočky k tyči, ale ještě do poločasu jsme se vrátili do vedení, když TOOM ve středovém kruhu po patnácti vteřinách zpracovávání poskakující přihrávky našel neobsazeného ŠuŠua, který napotřetí dotlačil loptu do brány i se sebevědomím soupeřova golmana.
Začátek druhé půle musel Krčimu chutnat, jelikož likvidoval střely po zemi k tyčím, vzduchem pod břevno, prudké i technické a sbíral centry mířící na hlavy útočníků. Byli jsme to ale my, kdo udeřil. Bobšit si se mnou narazil na soupeřově půli a mezi ním a brankářem bylo deset metrů volného prostoru. Naštěstí stál obránce přesně tři metry mimo osu v takové konstelaci, že když ho Bobšit trefil, míč se odrazil elegantně za golmanova záda. Do konce utkání, kdy oba týmy vyznávali především poziční hru s nepřesnými přihrávkami, už stihl soupeř pouze korigovat kutálející čudlou z vápna k tyči, kterou Krči opravdu nečekal.
Touto výhrou 3:2 se přesunula možnost sestupu zpět do šestky do teoretické roviny a poslední dva zápasy si budeme chtít především užít. Když by se nám podařilo zpřesnit přihrávky do nohou i do běhu, zvedli bychom držení míče a následné vypracování útoku zakončeného pěknou střelou by nemusela být taková utopie.
Fotbalu zdar!
Vojta „Ultraveterán“ David
0 komentářů