Dne 2. listopadu se odehrálo další dějství dramatu “Jaderný Odpad – dáme pod deset?”. Účast na zápase byla celkem hojná, i Darek se už dostavil, což slibovalo přinejmenším udržení bilance posledních dvou zápasů – lehce nad deset. Ani obtížně vratná rotační transformace articulatio genii, která se odehrála u naší budoucí branky v zápase nám předcházejícím, nás nerozhodila a mohlo se jít do akce. První poločas se odvíjel poměrně slibně, i přes tlak soupeřů skóre zůstávalo přijatelné, i přes lehce tvrdší hru a podrážděnější reakce soupeřů se neobjevovaly žádné karty a rozhodčí, který by snad písknul i to, že máš tkaničky na uzel a ne na mašličku, nás moc nesral. Po pauze se nicméně začala projevovat možná nesehranost, možná nepřízeň osudu, ale nejspíš jen nedostatečná kondička a fotbalový um. Vyústilo to v několik faulů od míče (čti: svévolný pád), pár krásných, leč vlastních gólů a Márův motivační proslov. Sice byl krásný, ale příště asi zkusíme nějaké taktické pokyny. Nosiči sice neměli ryby, zato měli fanoušky, a ti požadovali stále vyšší cifry – 5, 10, 15, 20… takovou radost jsme jim zase neudělali a se ctí odolal výkon z prvního zápasu.
Pozitivní závěry by se daly shrnout následovně:
1) účast byla jako vždy hojná (Hujer hadr)
2) dokážeme trefit bránu (stačí otočit orientaci o pí)
3) Darek se vrátil
4) prase se nažralo jak sviň (existuje korelace s body 2) a 3), důkaz je ponechán čtenáři jako cvičení)