Soupeřům se i přes dobře hrající obranu a stejně dobře chytajícího Mišáka nějakým záhadným způsobem podařilo vstřelit první gól, radost soupeřům však záhy pokazil Peťa Habásko a brankář si mohl připsat první jesle. Bohužel pak soupeři trochu „zapnuli“ a omylem vstřelili tři góly. Vaška Jánského tím evidentně hodně naštvali neboť se rozhodl nejen srovnat skóre, ale pro jistotu soupeře i zesměšnit. První střela-jesle. Druhá střela-brankář se ani nestačil otočit. Třetí střela..třetí střela putovala k bráně rychlostí beznohé želvy po mozkové mrtvici a s absolutní jistotou brankáři prošla opět mezi nohama. Značně vykolejení a naštvaní soupeři se rozhodli, že další gól už nedostanou a začali zase trochu hrát, a jako pomstu se pokusili knock-outovat útočnici Verču střelou z bezprostřední blízkosti do obličeje. Žádný další gól už nepadl, Vaškovi se bohužel tentokrát nepovedlo dát již tradiční gól zády, a zápas tak skončil remízou 4:4.

Zatímco náš tým odcházel ze hřiště vysmátý a natěšený do hospody, soupeři odcházeli naštvaní sami na sebe, brblající si: „Ani když mají na soupisce dvě holky, tak nejsme schopní vyhrát.“, a plánovali si svůj vztek vybít na naší fanouškovské základně. Nicméně nakonec se k tomu neodhodlali (ostatně, kdo by si také na Oskara s Kájou troufnul, že ano), a my jsme spokojeně odskotačili na „jedno“ a těšili se na další zápas, na který by se měli těšit i všichni ostatní, neboť tentokrát již možná nastoupí obě poloviny útočného dua Kopecká-Blechová (a to sami musíte uznat, že je na co se těšit).

Zápas začal oboustranným oťukáváním. Na naší straně byla jednoznačně rychlost i kvalita, ale dlouho se nám nedařilo soupeře překonat. Soupeř se dostával na naši půlku jen sporadicky. Skóre otevřel Pavlíto se svými střelkami. Další gól do soupeřovi branky přidal krásnou střelou Mišák, který zabil všechny pavouky v levém horním růžku. Do druhé poloviny jsme nastoupili posilněni zelenou a TOOMášovými Ňaminkami. Těmi se nejvíce nabouchal Vašek a díky tomu se dostal k odraženému míči a brankáři udělal krásou kličku. Čtvrtou trefu přidal po závaru Filip a pátý hřebíček do rakve soupeře pak zasadil Pavlíto stylem tyč – brankář – tyč – brankář – branka.

Ani za stavu 5:0 jsme nepřestávali útočit a občas jsme proto nechávali otevřená zadní vrátka a tak se soupeř dostával do šancí, které ale neměly dostatečnou přesnost. Když se Vašek ve vápně nechal faulovat brankářem, následovala naše první penalta. O tu se vehementně hlásil Cuhra a k překvapení všech proměnil. Soupeř už se zdál být soupeř zoufalý. Nicméně se v poslední minutě zmohl na korekci skóre na konečných 6:1, kdy po závaru u naší brány přeloboval Cuhru plachtícího stylem alá vorvaň. Po konečném hvizdu rozhodčího jsme se tedy mohli zakřičet vítězné Tralalalala.

K dalšímu zápasu nastoupíme ve středu 6. 11. proti týmu Juventus Pivus. V případě výhry se velmi přiblížíme vysněnému postupu.

Samozřejmě pro soupeře bylo prvních pár minut pohodových hrát proti oslabenému týmu ale jen co jsme se dostali do plného počtu začali jsme přebírat iniciativu my. Bohužel přesnost střelby našich hráčů nebyla velká, zejména Vašek Jánský byl v tomto ohledu “nejšikovnější” když dokázal netrefit bránu ani z malého vápna. Často se nám povedlo trefit ochranou síť nad branou, kterou pořadatelé pověsili 10 metru nad bránu směrem do hřiště právě s vědomím, že dorazí borci z Tralalalala. I přes velké množství střel našich hráčů tak ve statistice střel na bránu vedl soupeř. A po jeho rychlém brejku vedl i v počtu gólů, protože se se svým hráčem nedokázal vrátit Jerome a ten odražený balon hezkou střelou uklidil za záda Martina. Z prvního poločasu stojí za zmínku domluvený signál v podání dvojice Gubiš-Jánský, kdy Jerome svým britským centrem našel na zadní tyči Vaška, který nedokázal v krkolomné pozici usměrnit balón do branky a potvrdil, že první poločas pro něj byla brána zakletá. Poslední akce prvního poločasu byla opět v podání Vaška Janského, kdy se řítil sám na brankáře a zkusil ho prostřelit mezi nohama, bohužel brankář s tímto zakončením počítal a i díky Cuhrovo efektu (tj. když je hráč tak objemný že si vytváří vlastní gravitační pole kolem sebe – pozn. autora) se mu povedlo střelu zneškodnit. I proto skončil první poločas vedením soupeře 1:0.

Do teď si nedokážu vysvětlit čím to je, ale v druhém poločasu se množství střel na bránu a mimo vyrovnalo, i když se Petr Habásko snažil aby zůstal poměr stejný jako v poločase prvním. Ačkoliv se naši borci začali trefovat na bránu tak soupeřův brankář svůj tým držel v minimálním vedení. Až jeden z našich útoků zakončoval Jerome nechytatelnou střelou a vyrovnal tak na 1:1 (jak později zmínil, na tuto střelu se soustředil jak nikdy v životě – pozn autora). Množství našich standartních situací rostlo a po prudce rozehraném rohu střílel na bránu z minimální vzdálenosti Michal Krčmář, ovšem brankář do konce života nepochopí, jak mohl tuto střelu hlavou vyrazit mimo tyče. Další gól padnul z autu, kdy zůstal nehlídaný na zadní tyči Vašek Jánský a balon dokázal uklidit tam kam patří. Po otočení skóre se snažil tlačit do útoku i soupeř, kupodivu nás Martin podržel, zejména když chytil střelu z půlky hřiště, které normálně pouští.

Zajímavý moment byl, když před dotírajícím útočníkem Martinovi hlavičkoval domu Roman Pangrác a Martin měl co dělat aby na míč dosáhl a neskončil v šibenici. Poté měli naši borci roh, kde ve skrumáži před branou nakopnul Vašek soupeřovo brankáře do ruky, tento moment bude ještě v průběhu zápasu důležitý. Ale nebylo to jediné zranění, které zredukovalo soupeřovo soupisku, zejména se snažil Michal Krčmář, který má na své pažbě 2 zářezy. Za chvilku vyhodil Martin balón na Vaška, který střelou z otočky na jím připravenou brankařovo ruku vystřelil ránu rychlostí, kterou by neměla problém překonat bába s nůší a zlomeným kolenem, proto už někteří spoluhráči se vraceli bránit, o to ale bylo pro ně větší překvapení, když se balón zastavil až v bráně. Nic zásadního už se do konce zápasu nestalo, konečný výsledek zápasu je 3:1 pro Tralalalala.

K zápasu byli tedy připraveni v bráně Martin a do pole Vašek, David, Špáňa, Peťa, Mišák, z rýmičky se konečně vyležel El Pavlíto, letos poprvé se objevil Jerome a vůbec poprvé se dostavila plzeňská posila Mirek Hajný. Podporováni jsme byli novou fanynkou Terezkou a na občerstvení byly připraveny 3 flašky zelené, jedna melounová amundsenka a 1,5 domácího Mišákova burčáku.

Na zápas byl nažhaven zejména Pavlíto v jeho nových střelkách, barevně ladících s našimi krásnými dresy.  Navíc dokázal tyto střelky velmi rychle pokřtít – 1:0. Soupeře jsme jednoznačně přehrávali po všech stránkách a po rychlých kombinacích zvyšovali Vašek a Mirek ( = flaška) – 3:0. Snížení zařídil Mišák, když si jako poslední hrál se soupeřových útočníkem hru na vyšší ego, a prohrál – 3:1.

Ve druhém poločase opět vládla naše pestrá kombinační hra, navíc soupeř začal pomalu rezignovat, což Pavlíto ztrestal dalšími 2 góly – 5:1. Poté začal úřadovat Peťa Habásko. Nejprve se dokázal postavit do zdi tak „šikovně“, že soupeř neměl sebemenší problémy jí prostřelit – 5:2. Jeho omluva, že se jednalo o tunelový jev, samozřejmě nemohla být akceptována. Následně se rozhodl, že svojí chybu napraví a pokusil se o střelu ze střední vzdálenosti. Rychlost střely se limitně blížila rychlosti želvy žlutohnědé při -10˚C. Naštěstí se rozhodčí nad nebohým Peťou smiloval a po zjištění pravděpodobné trajektorie mu tento pokus uznal za gól a zmateným soupeřům nařídil rozehrávku z půlicí čáry. Zejména soupeřův brankář byl touto situací natolik rozhozen, že nahrál Pavlítovi před prázdnou bránu. Soupeř se ještě dokázal lehce zvednout a rychlém brejku snížit, ale to bylo z jeho strany vše. V samotném závěru ještě Vašek dokázal, proč je nejlepším střelcem. Mišákův krásný aut přes celé hřiště ho poslal do samostatného útoku a náš „zaslouženě“ nejlepší střelec s touto snadnou situací naložil tak, že z hranice vápna ohrozil leda tak rohový praporek.

Napsal bych ještě pár slov k následné taktické poradě, ale jediné co si z několikahodinového putování po Praze pamatuju, je zvracející Vašek a věřte mi, že to rozhodně není nic, o čem byste si přáli číst.

Suma sumárum, pěkný výkon, na góly 6:3, po uznání Petrovi střely, která by putovala k bráně ještě dnes, 7:3.

Herní systém veteránů byl velmi propracovaný, a sice zmást soupeře naprosto neorganizovanou hrou, kdy každý hraje post, který má zrovna nejblíž. Prvních deset minut jsme dokázali se soupeřem i obstojně běhat, nicméně bez možnosti střídání naši hráči postupně vyřazovali na neutrál. Soupeř dokázal těchto polevení využívat a sázel do naší brány laciné góly. Do poločasu se mu podařilo vstřelit 4 fíky a naděje veteránů na výhru se tak limitně snižovali k nule. V útoku jsme byli taky celkem bezzubý, když většina našich akcí skončila před vápnem soupeře, nebo dalekonosné střely zapadly do křoví opravdu daleko za soupeřovou bránou. Největší hrozbou tak v prvním poločase byla hlavička obránce, který poslal malou domů a málem přehodil svého golmana.

Ve druhém poločase jsme dotáhli svou taktiku zmatení soupeře do dokonalosti, když se v souboji o míč srazili Špáňa s Peťou Habáskem  a soupeři tak přenechali míč volný pro útok. Přiležitostně jsme se probojovávali i do soupeřova vápna, nicméně k pořádnému zakončení jsme se nikdy nedostali. Nadějně vypadali i některé nahrávky na nabíhajícího Cuhru do vápna, obvykle však mířící lehce na paty, což tyhle akce předem odsuzovalo k nezdaru vzhledem k Martinovu poloměru otáčení. Jediný náš úspěch zaznamenal Peťa Habásko, který zužitkoval nečekanou kolmou nahrávku dopředu a než se obránci stihli zorientovat tak už nekompromisně zavěsil šouráčkem do brány. Za zmínku stojí ještě Špáňova patička, která však skončila na tyčce soupeřovy brány. Vyčerpané baterky našich obránců příležitostně využíval soupeř a upravil skóre na konečných 7:1.

Ač bez střídání (ale s podporou od Káji), vrhli jsme se do zápasu s chutí. Vašek poslal krásný míč za obranu, TOOM ho doběhl, zavezl a předložil před bránu Davidovi, který se nemýlil. Soupeř ovšem po Špáňově nedůrazu v obraně srovnal. Mišák nám ale vrátil vedení, a když Vašek opět využil svou největší zbraň, tedy nechat se napálit gólmanem a skórovat, měnily se strany za příznivého stavu 3:1 pro nás.

Bohužel druhá půle začala tragicky. Téměř ihned po výkopu soupeř využil Cuhrovy nemohoucnosti a snížil. Vyrovnání přišlo po chybě obou našich brankářů. David v poli nepohlídal hráče a Cuhra další lehkou střelu opět pustil za záda. Když pak naše obrana neuhlídala kolmici na soupeřova útočníka, prohrávali jsme 3:4. Nasadili jsme tedy k velikému tlaku, Vašek dokonce nastřelil tyč, ale gól ne a ne padnout. Když byl pak při jednom z průniků zákeřně faulován TOOM a při pádu si nešťastně vykloubil rameno, byl náš osud prakticky zpečetěn. V oslabení o kapitána jsme už nedokázali odpovědět a ztratili tak první body v Hanspaulské lize. Špatnou zprávou navíc je, že TOOM má přetržené vazy a tuto sezonu nám už nepomůže.

Hned dvě minuty po začátku zápasu se potvrdilo, že bez střelců Pavlita a Petráska umíme góly dávat jenom náhodou, nebo odrazem od kdekoliv ve vápně stojícího Vaška a i v tomhle zápase se někomu podařilo Vaška ze správnýho úhlu trefit a soupeř se už jenom divil, jak kvalitní fotbalovou akci vyprodukuje tým v 7.lize.

Další průběh byl seriíí spálených šancí na jednu bránu, až dokud se na začátku druhé půle soupeři nepodařilo z brejku Davida propálit a zápas srovnat. Pak ovšem přišel na řadu nacvičený signál „tref se do Cuhry“ a jeho bravurní provedení od Tomáše Kouřima a Martin „neumim chytat primaky“ Cuhra si pripsal gol. Pojistku přidal po pár minutách Roman povedenou střelou ze střední vzdálenosti.

Souperuv golman se s podobnym vyvojem ovsem nehodlal smirit a vyrazil na odvazny prunik pres cele hriste. Po obejiti vlastnich obrancu a zalozniku, ho zastavil prvni nas hrac Vasek, mic mu sebral a z pulky pohodlne trefil prazdnou branu. Tim i uzavrel skore zapasu na krasnych 4:1 pro Tralalalala.

První poločas proběhl v duchu zbytečně se nezranit o tu kulatou svini. Plán vyšel a nikdo se nezranil, ale naší šikovností jsme vsítili první gól v 7. lize. Bohužel míč musel lovit ze sítě Cuhra. Do konce poločasu se naštěstí ukopl Pavlíto a po 30 minutách utrpení byl stav 1:1.

Ve druhém poločase se hra zlepšila a konečně si dokázali i přihrávat. Krček Tomáš se dokonce prosadil a poslal nás do vedení 2:1. Následně přišel hvězdný okamžik Romana Pangráce. Po ideální přihrávce na střed hřiště a precizním kopem pacírkou ohrozil hosty v asi 50 metrů vzdálené restauraci. Ve 40. minutě jsme opět, po rohovém kopu, ohrozili vlastní branku a bylo srovnáno. Stav 2:2 vydržel pouze 1 minutu, kdy konečný výsledek 3:2 zařídil Venca pro něj dnes již tradičně zády.

Na druhý poločas již neexistují v moderní literatuře žádné vzpomínky a historky, které se dochovaly od pamětníků, jsou jen velmi kusé. Jisté ovšem je, že po pádu druhého meteoritu na hrací plochu a poté, co byl protihráčův brankář pozřen olgojem chorchojem využil nastalého zmatku Čurák, který po krásné nahrávce do kroku od Jánského upadl a nechtěně trefil balón, který se odkutálel za brankovou čáru. S tím jak se zhoršovaly již tak dost špatné motorické schopnosti našeho týmu bylo stále obtížnější jakkoliv ohrozit protihráče. Ve chvíli, kdy již většinu hřiště pokrývaly zvratky, však dokázal opět Hovnivál asi 25 metrovým skluzem připravit protihráče o míč a zároveň přihrát na Jánského, který se sice v tu chvíli opíral o stále ještě ležícího/spícího Gubiše, avšak dokázal levou hýždí umístit balon do brány. Poslední gól si vsítili protihráči sami, když ze strachu utíkali i s míčem před Špáňou, který posilněn alkoholem dostal neuvěřitelnou chuť někoho zbít. Na výsledných 8:2 upravil opět Cuhra, který nikým nehlídaný vyběhl ve chvíli nepozornosti na trávník. Svou ještě intenzivnější radost z druhého a rovněž vlastního gólu ztvrdil tentokrát pozřením vlastních výkalů, které si pro tuto příležitost předtím připravil u střídačky.

Jediným členem týmu, který nijak významně nezasáhl do průběhu zápasu, byl Petrásek, který jen běhal kolem rohového praporku se zoufalým výrazem ve tváři, staženými kalhotami a neustále se tahal za cosi, co připomínalo pinďoura.

Jinak branky vstřelili postupně Jánský, Kouřim, Petrásek, Cuhra, Gubiš, Gubiš, Petrásek, Cuhra.