V neděli 10.7. nás čekal první ze dvou finálových turnajů, na kterém hráli oba naše volejbalové týmy.
Jako první se měli představit borci našeho B-týmu a to zhruba od 11:00 proti týmu Hromkočky. Celkem jsme měli odehrát 3 zápasy. Den předem ale přišla změna rozpisu, podle které nám byl zrušen zápas s týmem Na odstřel!. Čeho jsme si ale nevšimli bylo, že se nám posunul čas prvního utkání už na 9:30! A tak začala naše nedělní groteska. Poté co kapitán Roman Lavička v 9 hodin spokojeně vylezl z postele a zkontroloval rozpis, začal horečně telefonovat. Nejprve se mu podařilo přesunout start zápasu na 10:15, popohnat blokaře Zbyňka Hubku a zjistit, že druhý blokař Kuba Cuth už je na místě od 8:00, protože to sám popletl úplně celé. Dále se povedlo špatně domluvit s nahrávačkou Hankou Srbovou, která dorazila až v 10:45 a po spanilé jízdě přes celé město pro druhou nahrávačku Romču Lavičkovou jsme se sešli v 10:15 v sestavě Roman Lavička, Romana Lavičková a Jakub Cuth. Poslední do šestice Honza Medřický si to ještě pěkně hověl v autobuse.
Na místě jsme zjistili, že se naše utkání nepodařilo přesunout a tak nám za každou minutu nabíhaly trestné body, nastoupili jsme za stavu 0:16 pro soupeře. K tomu jsme si ještě museli půjčit 3 hráče z týmu Tužky. No a pak už jsme úřadovali. První set se nám už bohužel ztrátu dotáhnout nepodařilo, ale ve zbylých dvou sadách jsme jasně dominovali. Během zápasu jsme postupně na hřiště dostřídali ostatní dorazivší spoluhráče. Takže hned na úvod výhra 2:1.
Další zápas jsme hráli proti našim spasitelům Tužkám už v kompletní sestavě. Posilněni Red Bullem od hostesek jsme doufali v plný bodový zisk, ale slabá koncentrace způsobená vlivem povzbuzujícího nápoje a nepřesnosti na útoku zapříčinily prohru 0:2.
Z tohoto turnaje jsme si tedy odnesli 2 ze 6 bodů do finálové skupiny, ve které nám jde o udržení. Zajímavostí je, že jsme se po turnaji ocitli na prvním místě. Po nás se na hřiště také dostali hvězdy z A-týmu, o kterých dále poreferuje Martin Cuhra.
Protože nám za prvé o nic nešlo a za druhé jsme hráli třetí víkend v kuse, tak jsme se sešli v slabé sestavě 5 hráčů. Na náhře Terka “kašlíček a rýmička” Franková a “Maryla” Svobodová, na smeči Martin “Květák” Cuhra a Roman “otrok pana Lavičky” Káčer a na bloku Ondra ” smím mluvit pouze potichu, protože mám přísnou ženu” Sláma. Vzhledem k tomu, že dopoledne hrál i B tým, který díky už pravidelné neschopnosti organizátorů hrál nakonec jen chvilku, tak jsme si půjčili na jeden zápas Zbyňu Hubku a na dva Honzu “kolínko” Medřického.
Napříč tomu, že známe organizátorskou neschopnost pořadatelů, jsme dorazili s dostatečným předstihem vzhledem k rozpisu utkání. S pravidelným a očekávaným zpožděním jsme poté nastoupili k prvnímu zápasu proti týmu THC Jačes. V prvním setu jsme slabého soupeře zničili zejména i díky skvělé hře na síti. Bohužel nás to uspalo a dva zbylé sety jsme nejtěsnějším možným rozdílem prohráli. Následovala brutálně dlouhá pauzu, kterou jsme si zkracovali všemožným způsobem s vidinou, že nás čeká už pouze jeden zápas, protože jeden z plánovaných zápasů bude kontumován v náš prospěch. Organizátor zastoupený neschopným pomocníkem, jehož jedinou starostí je neustále kontrolovat kvalitu piva z Popovic, nám však nečekaně oznámil, že nakonec budeme hrát 2 zápasy, pro jistotu rovnou zasebou a jako poslední v sále…Tak jsme tedy dlouho poté nastoupili proti týmu Sestry Jany, i s “kolínkem” na smeči. Vzhledem k tomu, že jsme byli informováni o tom, že se v týmu vyskytuje jistý brýlatý a mentálně retardovaný idiot, jehož nejoblíbenější činností je hádat se, a proti Bčku ztropil strašnou scenu, byli jsme na zápas značně namotivováni. Nicméně jsme bohužel nebyli schopni respektovat taktické pokyny a zápas se slabším soupeřem jsme prohráli až zbytečně jednoznačně ve dvou setech. Ihned poté nás čekal poslední zápas proti týmu Výzva, jenž nastoupil pouze v 5 hráčích a jedním z nich byl 160cm vysoký, v “sexy” nákolenkách a tílku hrající “týpek” pochybné orientace. Nicméně jsme zápas proti tomuto opravdu slabému soupeři bez problémů vyhráli ve dvou setech. Za jedinou zmíňku stojí to, že “kolínko” zapomněl, jak se padá a nepříjemně se zranil.
Suma sumárum, 4/9 bodů je ubohý výsledek vzhledem k síle soupeřů, nicméně nás alespoň částečně omlouvá fakt, že nám šlo o hovno a prostě nikdo neměl motivaci.
0 komentářů