A je to tu! Po prvním sněžném a fotbalu nepříznivém týdnu přišel na řadu i první letošní zápas Veteránského holčičího týmu. Naším soupeřem byl tým Pajda ženy, se kterým již máme nějakou tu zkušenost. Nikdy jsme proti nim úplně nezářily, ale co není, může být… a bylo!
Nastoupily jsme v sestavě Verča a Verča v útoku, Kamča jako plovoucí obrano-útok, Kačka a Týna v obraně a v bráně si svou premiéru (ale určitě ne derniéru) vyzkoušela namotivovaná Áďa. Pozorný čtenář si určitě všiml, že těch jmen je na naše poměry nějak málo, ale lepší už to v této sezoně asi nebude:). Naštěstí soupeřek dorazilo jen pět, takže síly na obou stranách vypadaly vyrovnaně.
Zápas začal a my jsme s radostí zpozorovaly, že soupeřky zas tak dobré nejsou a my nejsme zas tak špatné. Áďa v bráně perfektně chytala každou střelu, obránkyně podle všeho Ádě moc nevěřily a radši bránily a útočnice se sem tam dostávaly do pěkných šancí. Počáteční aktivní hra se ale ke konci první půlky začala proměňovat spíš v pohyby smečky nepříliš motivovaných lenochodích mláďat a naše neaktivní hra vyústila v gól do naší branky.
Naštěstí jsme v tu chvíli popadly druhý dech a za chvilku už začaly padat góly do branky soupeřek. První krásný gól padl nohou Kamčinou a ještě chvíli před koncem to vypadalo, že nám snad bude štěstí přát a skončíme s jedním remízovým bodem. To by ale nebyla Verča Madmoiselle Zelená, aby neposlala balon těsně kolem rozměrově nadstandardní brankářky a Veteránkám tak nezajistila minutku před koncem zápasu krásné skóre 2:1 a první tři vítězné body.
Na závěr snad jen legendární věta, která s velkou dávkou zklamání v hlase zazněla po zápase z fanouškovských řad, konkrétně z úst našeho bývalého pana trenéra: „Už to není ono se na vás koukat, už to občas vypadá jako fotbal…“.
0 komentářů