Každopádne, v utorok o 7. hralo Céčko. Tradične na 6-ke, tradične pred zrakmi skupinky verných skalných, ale netradične play-off. Ba dokonca priamy súboj o postup do semifinále play-off (vlastne, ako sa neskôr ukázalo, nie až tak priamy, ale zatiaľ udržujme hladinu napätia). Ešte stále bez doliečujúceho sa Šemberáčka, na východnom fronte bojujúceho legionára Jendu, nezvestného Jirku (na jeho hlavu je vypísaná štedrá odmena) a flákača Benyho, no s o to väčším odhodlaním, nastúpila dvoma predchádzajúcimi víťazstvami (tentoraz LEN víťazstvami) povzbudená družina okolo náčelníka Mateja na zápas o všetko. Teda, aspoň sme si to mysleli. Po opatrnom úvode sa šťastným gólom ujali vedenia MVPs. V nervóznom zvyšku 1. polčasu bol potom ústrednou postavou rozhodca, u ktorého starostlivé oko diváka istotne badalo nápadné symptómy hepatitídy (súperi hrali v žltom, pozn. red.) typu D (lat. debil), a tak na futbal už príliš nedošlo. Hneď v úvode 2. časti hry sa však aj nám podarilo dopraviť loptu do siete, to keď na obrat zavelil sám náčelník Červený šíp. Zvýšená entropia však výsledkovej listine dlho nevydržala, na svoju stranu si ju priklonili opäť MVPs. Napriek úpornej snahe sa už ďalšie vyrovnanie nekonalo a tak sme ostali odkázaní na tabuľkovú matematiku. Tu sa v nás zobudili jaderňáci, a kým sa naši súperi radovali z dôležitého víťazstva, my už sme vedeli, koľko musia FootSide naložiť Svedkom Lihovovym, aby sme postupovali my. Osud nám bol tentokrát naklonený a tak sme sa na druhý deň dočkali radostnej zvesti, že po pričítaní integračných (tzv. bulharských) konštánt sme sa stali víťazmi skupiny a postupujúcimi do semifinálovej fázy play-off o historický postup do 6. ligy. Ďalšia kapitola sa tak bude písať už v stredu 6.5. 2015 od 22:00, mimoriadne NA TROJKE. Napätie je zaručené, davy tralalákov vítané.
Na záver kvíz pre pozorného čitateľa: Na priestore strahovských hospod správne doplňte: „Kto sa smeje naposledy…“
Juraj
]]>Samotný zápas byl z naší strany otřesný. Hráli jsme to jak Famfrpál, akorát jsme měli rozbitý košťata. Naštěstí Mazi našel zlatonku, která měla podobu 2 haluzních gólů. Ale naší největší klikou bylo, že soupeř hrál úplnou tragédii.
A protože report je takovej chudej, tak k tomu přidám krátký zamyšlení o rozhodčích a pravidlech.
Během zápasů v play-off skupině se nám mnohokrát stalo, že nám rozhodčí pískali věci, které nám v základní skupině nikdo nikdy nepískal, proto jsem si dnes letmo přečetl pravidla a musel jsem se podivit, jak rozdílně jsou vykládána. Naším nejčastějším proviněním je „čistý“ tělo. Prostě souboj o míč s použitím těla. Podle pravidel je to faul pokud hráč: „vráží do soupeře nebezpečným způsobem aniž se soupeř brání, nebo prudce vráží do soupeře ramenem“. Čili je to prostě na nastavení metru rozhodčího. Z toho pro nás vyplývá jedině to, že budeme prasit pořád stejně, jenom budeme doufat, že se nám to nepískne.
Pobavil jsme se u bodu, že nepřímý kop se nařizuje pokud hráč: „projevuje slovem nebo náznakem nesouhlas s rozhodnutím rozhodčího“ a nebo „proviní se nesportovním chováním (např. se snaží soupeře zmást výkřikem přihraj, pusť apod. a používá na hřišti sprostých slov ať už k sobě či jiným osobám“. Když si vzpomenu na svoji klasickou hlášku „KURVA, DO PÍČI, VOLE“, když něco zkazim nebo nesouhlas s rozhodčím: „Taková nespravedlnost, Jurajovo: „Vieš to kulaté je lopta, nie je súperova noha“, Michalovo: Kurva, toto nie sú šachy“. Proto bychom si asi neměli tolik stěžovat a být rádi, že nám toho tolik nepískli.
P.S.: Pokud jsem se správně podíval, tak by se dalo říct, že céčko je nejúspěšnější ze všech tralaláckejch týmů, protože jsme jako jediní postoupili do semifinále. Když vynecháme fakt, že i holky hrajou vyšší ligu než my J
Marek Sommer
]]>Mazi
]]>Reportér:“Jak se vám dnes hrálo? Zdálo se mi jako by vám v některých momentech zápasu docházela síla.“
Mazi: [Otírá si pusu od zvratků]
Reportér:“Aha.“
Reportér:“Gratuluji vám ke gólu. Mohl by jste popsat, jak jste se k němu dostal?“
Seky:“Ďakujem vám. Tak bol som sám pred brankárom, tak som to vyskúšal a padlo to tam.“
Reportér:“V čem vidíte největší slabinu týmu?“
Seky:“Asi v malé produktivitě útočníkov a malé podpore od obráncov.“
Reportér:“Jak jste spokojen se svým výkonem a co říkáte tomu, že jste se dnešní výhrou posunuli na první místo v tabulce, vaše Veličenstvo?“
Král:“Tak my, z Boží vůle Král, jsme nepodali nejlepší výkon. Byli bychom rádi, kdyby jsme dali gól, aby se nám zlepšila statistika.“
Reportér:“A první místo v tabulce?“
Král:“Tak je to paráda. Jsme nejlépe bránící tým, jenom by to chtělo dávat víc gólů.“
Reportér:“Co se vám nejvíce líbilo na dnešním zápase? Jste spokojen se svojí hrou?“
Juraj:“Hej! Najľapše bolo ako som si jich tam ťahal. Ako bača korbáčikov.“
Reportér:“Ano, všiml jsem si, že jste často volil kličku na místo přihrávky. Nepřišlo vám to riskantní?“
Juraj:“Nie! Čo ti jebe!? Viem ťahat.“
Reportér:“Co říkáte na nový tým, ve kterém teď působíte? Jak jste se stihl sehrát se spoluhráči? A jaký byl důvod vašeho přestupu?“
Pavel:“Tak spoluhráči jsou úžasný, hraje se mi s nima super. Je to trochu jinej styl fotbalu než v béčku, to jsou strašný řezníci. Tady se jde míň do těla, takže když hraju tak, jak sem zvyklej, tak vždycky všechny zbourám.“
Reportér:“Ano, všiml jsem si, že se o každý míč perete jako lev. Proč jste tedy odešel z trblblblblb?“
Pavel:“Tak sou to šulíni a příští rok je zničíme v jejich lize.“ J
Reportér:“I vám gratuluji ke gólu. Viděli jsme vaší klasickou oslavu alá káně. Nepřemýšlel jste o změně?“
Jenda:“ Děkuji, vůbec ji měnit nechci, protože to je moje poznávací znamení. Dřív si mě spoluhráči i fanoušci pletli s bráchou Tondou a občas i se ségrou Annou, ale teď už sem se jim vryl do paměti právě kvůli týhle oslavě každýho gólu. A jinak ještě, abych se vrátil k tý mý brance, tak to byl pro mě zlomovej okamžik, protože jsem pochopil, jak se útočí 3 na 2. Dřív sem stál na místě a čekal, ale dneska sem si to namířil do uličky mezi oba obránce, dostal sem krásnou přihrávku do běhu a lehce skóroval.“
Reportér:“Tak to mě těší za vás.“
Jenda:“Ještě až mi dojde, že nemám tak dlouho držet míč a nahrávat místo toho, tak budu nejlepší střelec týmu.“
Reportér:“Nemrzí vás, že jste nevychytal čisté konto?“
Michal:“Á Na trenčianskom moste fialenka roste,…“
[Lze cítit zřetelnou vůni alkoholu]
]]>První gól zápasu padl ve prospěch ‚Céčka‘, v tu dobu nejlepšího teamu tabulky po celých dvou odehraných zápasech. Poté se hráči se drželi motta slavné písně předávané ústní lidovou slovesností ‚,Tak jsme první noacó‘‘ a proto dali soupeři malý náskok, když obdrželi dvě branky. Snad jen Jirka byl proti této laxní taktice a rozhodl se spoluhráče naštvat rozvlněním sítě v bráně nepřítelova brankáře. Následovala dechberoucí nudná pasáž zápasu, kterou přerušil až Mario (krátké a), který se tak rozhodl učinit, aby zvěčnil své jméno (a příjmení) a ukázal svým spoluhráčům, jak se správně píše. 3:2.
Vše se zdálo být v pořádku, naši hrdinové kontrolovali zápas, pak si ale najednou všimli zvláštního ukázu. Jednomu by se mohlo zdát, že zvláštním úkazem u Céčka by bylo časté střídání, řada přihrávek a náběhů, tady šlo však o jiný úkaz. Podle exaktní statistiky celých 66% střel našeho teamu končilo na brankové konstrukci protihráčů. Závěrem jsme udivením nad tímto jevem ztratili kontrolu nad zápasem a z nečekané střely Pizdec vyrovnal skóre na 3:3, které se stalo finálním. Remíza.
Odcházeli jsme ze hřiště lehce zklamaní. Příště to bude lepší. Tak jsme druzí noacó.
]]>Vše už čekalo na svých místech. Beny se chopil vyjednávání – vyjednávání o ceně chlastu a zbraní. Šlo o pančovanou vodku a dva tucty Thomson .23. Po desetiminutové diskuzi vyjednávání cen, kdy na obou stranách gangsterům tuhla krev v žilách, přišel Beny. Dva tisíce dolarů. Čekali jsme dvojnásobek, možná i více…. Co teď budeme dělat? – Horkokrevný Márra vykřikl – „Co to je za spravedlnost?!?“. Vytáhl svůj kvér a rozpoutal bitvu – tak jako za starých časů, už žádná úcta nebo respekt. Všem v hlavě zůstávala myšlenka o minulé nakládačce, kterou jsme dostali. Tenkrát to odneslo pět z nás. Zašeptal výstřel – jeden z nich se skácel k zemi – Mára se výstřelem nemílí. Věděli jsme, že jsme lépe vyzbrojení. Kulky lítaly všude. Strach opadnul. Zahájili jsme ofenzivu oslepení tuhou zničit je do posledního. Frustrovaný El Mazo vystřilel do jejich řad celý zásobník – bez úspěchu. Najednou stál obstoupený přesilou s prázdným zásobníkem a mezi ním a gangstery byl úzký betonový sloup. Když mělo dojít na nejhorší, hodil Juro svůj Thomson přímo do náruče El Maza – ten neváhal – dvě dávky, tři dávky. Soupeř se dal na ústup. Radim využil útěku zbabělého Seleçãana a vypálil mu do zad upilovanou brokovnicí svůj názor na jejich podnikání.
Vše se zdálo být v našich rukou. „Bude to fifty-fifty“ – zvolal Matej. Najednou se ozvala velká rána – ty hajzlové mají granáty. Matej přiběhl k místu výbuchu – v krvi tam ležel Mario a Beny. To bude dobrý… to bude dobrý… Nasranost vyvolaná tímhle podlým činem vhnala Jurovi vztek do těla. „Mám ho“ – zakřičel poté, co do něj nasypal zásobník. „Zdrhaj“ – zvolal Mára. Big John je pronásledoval ve svém vyleštěném Jaguáru – chtěl dokončit, co bylo započato – už jsme ho nikdy neviděli. Luxusní vůz byl nalezen v řece o dva měsíce později obrostlý řasou.
Sedíme v opuštěném skladu – popíjíme vodku, která má trpkou chuť našich ztrát. Přesto se cítíme jako vítězové – dnes jsme neprohráli – dnes ne..
]]>Zápas začal nátlakom céčka a zahodenú šancu pri Štepánovi mohol ľutovať asi každý druhý hráč. Tradične zaplnené tribúny fandili, ako každý rok, viac Odpadu a preto ich bolo treba gólom umlčať. To sa podarilo gólmanovi céčka, čo nečakal ani on sám, keď sa snažil z rozohrávky nájsť hlavu Radima, nakoniec však našiel bránkovú sieť Odpadu. Tým sme prelomili psychickú bariéru, čo sa ešte do polčasu prejavilo ďalšími troma gólmi. Céčko po polčase tradične zloží nohu z plynu, čo ale nebol prípad z tohto večera, pretože gólovo sa presadili všetci traja noví hráči a aj niektorí starí. Bonusom pre céčko je čisté konto, za čo patrí vďaka Márovému neúnavnému blokovaniu striel.
]]>